Zdálo by se, že jsme vystříleli veškeré zajímavé destinace v Africe a začínáme druhé kolečko. Avšak tak horké to zase není. To jen přišla v prvním týdnu prosincovém roku 2018 možnost, se na Seychely opětovně podívat. Pro Martinu se jednalo o pracovní výlet a já, než abych tvrdnul v Addis, jsem se na výlet přidal. Stálo to dlouhého přemýšlení a bolení hlavy, zdali zůstat ve špinavém městě připomínajícím postapokalyptickou epochu anebo vyrazit do tropického ráje. A konečně chytnout před Vánoci tu správnou africkou barvu. No i když ráje. Nějaké své mušky a mouchy by se tam taktéž našly.
Jelikož jsem se už o Seychelách jednou zmiňoval, doufám, že se nebudu opakovat. A více než o ostrově samotném (ano, opět jsme zůstali pouze na hlavním ostrově Mahé) zkusím přidat nějaké zákulisní střípky, které třeba běžným turistům mohou uniknout. My, díky Martině, ovšemže díky ní, a jejím schůzkám, jsme pochytli i nějaké drby a plky, jež malinko mění pohled na celé Seychely. Což se koneckonců mírně zadařilo i počasí, kdy na rozdíl od naší předešlé návštěvy zde panovala dešťová sezóna. Pravda, neznamená to tuhou zimu a že by se nedalo vylézt ven. Slejváky tu jsou, vždy nějakou hodinku více než vydatné, ale pak zase svítí slunko. Teploty jsou v podstatě stejné, jen je tu ještě větší vlhkost než normálně. Super. Je ovšem fascinující, jak na malém ostrově může být v jednom koutě ostrova průtrž mračen, a o zátoku dál pražit slunko. Nejsem odborník ani meteorolog amatér, a počasí mě bralo jen když ho uváděla Karla Mráčková, tedy chápu, že fascinující to mohlo být pouze pro mě.
To, že Seychely jsou tropickým rájem, o tom žádná. I v době četných dešťů tu jsou hotely natřískané a všude plno rekreantů. A je to vcelku logické. Nádherně zelený ostrov, překrásné pláže, bílé písky, průhledné moře / oceán. Tady se opravdu dá strávit velice pěkná dovolená. O něčem jiném už je tu žít dlouhodoběji. Nechám stranou ponorku na malém ostrově, kdy za 14 dní znáte každý kout a každého druhého obyvatele. Patrně i takové, které byste nejraději neznali. Minimálně vy se k nim neznali. Co už asi běžný turista v luxusním hotelovém resortu nejspíš nepostřehne (osobně soudit nemohu, v luxusním hotelu jsme nebydleli, jen drahém), Seychely jsou zkrátka Afrika. Geograficky samozřejmě, ale mohou se snažit tvářit, jak pokrokově chtějí, v kořenech zkrátka kus Afriky mají.
Jak se to projevuje? Předně asi tím, že korupce tu je národním sportem číslo jedna. Opět mohu přeskočit známé dávání (= prodávání) občanství osobám jiných zemí, bez jakéhokoli zájmu o informace a minulosti dané osoby. Například není-li někde trestně stíhaná a podobně. Dá se to považovat vlastně i za vskutku liberální přístup.
Navíc to, že tu asi ne vše ve státní správě funguje, jak má, se nesnaží ani maskovat. A tak současný pan prezident Danny Faure si za necelé dva roky svého prezidentování stihl už pořídit například místní pivovar. Nepochybuji o tom, že vyhrála nejvyšší nabídka a že se našla spousta zájemců ochotných jít nabídkou proti panu prezidentovi vlastní země. Přemýšlím jen, zdali pan Faure čerpal inspiraci od premiéra nejmenované středoevropské země, nebo tomu bylo naopak. Řídit stát jako svou firmu. A cílem každého majitele je prosperující firma. Jak jinak. Mimochodem onen pivovar je jen taková třešnička, ono by se ekonomických aktivit pana prezidenta našlo více.
Abych mu ovšem jen nekřivdil. Pardon, nekřivdil jen jemu, ona je to záležitost kohokoli, kdo byl u nebo poblíž kormidla. Výsledkem je, že Seychely začínají „žebrat“ o peníze, dotace a rozvojové projekty. Honosné hotely světových řetězců stojících na jejich ostrovech jim pramálo pomůžou, jelikož z nich nic nemají. Prodal se pozemek, někdo namastil kapsu, a dále z jejich provozu, resp. zisku nic nemají. Ani personálem z řad místních občanů mnoho z nich nepraská ve švech, ale po vzoru například Dubaje, využívá námezdních sil.
Moc tomu nepomáhá ani seychelská sociální politika, která místní nenutí příliš pracovat. Myslím ty rodilé. Ne ty, co si občanství výměnou za tlustou bílou obálku směnili. Oni vlastně místní nepracují v podstatě vůbec. Jakékoli stavby, konstrukční práce na ostrově provádí Indové. Místní se věnují spíš válení, popíjení. Zkrátka užívají svého krásného života. Vždyť každý dostává přes 8000 Kč měsíčně podporu. Což v přepočtu na místní ceny není zase bůh ví co, ale pokud k tomu pronajme svůj barák, apartmán v baráku, což většina místních s oblibou dělá, nikdo je pak vážně nedonutí jít, vzít lopatu do ruky anebo sednout za kasu v obchodu. Výjimky jsou. Ty jsou všude. To bych kecal. Ale francouzští socialističtí permanentní stávkaři jsou proti nim workoholici. O Češích nemluvě.
Kupodivu líné ruce nejsou tím, co by místní úřady trápilo nejvíce. Alespoň se tak zdá. Jejich nejpalčivějším problémem dneška je drogová závislost. A nemyslím tím žvýkání nějakého listu, jako kupříkladu v Etiopii, nebo pokuřování pažitu smotaného v papírku, jako například v ČR. Zde se jedná o problém se závislostí na tvrdých drogách, konkrétně heroinu. Tuším, že číslo závislých dospělých osob se pohybuje kolem 5000. Jedná se o odhad místních legislativních orgánů. Při celkovém počtu obyvatel ostrovů k 95000, se jedná o poměrně velké procento populace. Myslím. Navíc k tomu nepočítaje ty, co si k droze už přičichly, nebo si jen sem tam udělají hezký večer.
Věc se má tak, že Seychely jsou příhodně situované na trase mezi Asií (jihovýchodní) a Afrikou, příp. Arabským poloostrovem. Myslím tím samozřejmě pašerácké cesty. Pro legální dovoz by se asi daly najít trajektorie lepší a kratší.
Nastává pak zhruba následující scénář: Obchodní lodi z Asie něco omylem z paluby spadne v mezinárodních vodách poblíž Seychel. Místní hodný rybář, či kolikrát spíše jen rybářská loď na Seychelách registrována, si toho všimne, najde a z oceánu vyzdvihne. Nemůže dopustit zamořování oceánu čím si, co v něm nemá, co dělat. V dřívějších dobách balík většinou putoval dále, jeho obsah na ostrovech neměl upotřebení. V nynějších z něj už nějaká část obsahu na ostrovech zůstane. Je-li poptávka, dostaví se i nabídka. Ekonomických studií k tomu netřeba.
Jako turisté můžete zůstat v klidu. Kromě místních občanů v lepší, opojené náladě, ať vlivem alkoholu či jiným, tu o injekční stříkačky v písku na pláži zakopávat nebudete. To rozhodně ne. Platí, co jsem psal na začátku. Pláže tu mají fakt nádherný. Celý/é ostrov/y. A snad ještě dlouho mít budou.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/e7RVH3n5uovUuoaJ8