Pár podzimních dnů roku 2021 a výlet do Berlína. Do města se zajímavou historií posledních, řekněme, 100 let a pulsující, moderní přítomností. Má maličkost v Berlíně nikdy nebyla, tak proč nespojit dumání nad narozeninovým darem pro Martinu, a nespojit to. Bum. Výlet do Berlína. Pár dní, hezky vlakem, na berlínské ambasádě dělá Martinina kamarádka… to by mohlo klapnout, mohlo se líbit. No škoda, že Martina tam už párkrát byla. Naštěstí to už bylo pár let od její poslední vizity, a tedy snad ve finále i pro ni nebylo úplně o ničem.
Pravda, cesta nám nezačala nejlépe. Vlak nebyl problém, z pražského hlavního nádraží na to hlavní berlínské za nějaké 4 hodinky. Přičemž jste v podstatě hned v centru města a ani náš hotel nebyl od nádraží daleko. Asi 1 km, tedy svižnou chůzi s 15 měsíčním prckem po boku nějakých 40 minut. Zádrhel přišel už při cestě na nádraží.
Záměr byl takovýto. Udělat si to pohodlnější a vzít si z domova taxi. Samozřejmě předem objednat. S dětskou sedačkou. Jen příplatek za ní činil skoro 300 Kč, tedy celkovou cenu raději ani psát nebudu. Ale což. Má to být dovolená, odpočinek, pohoda. Taxi mělo dorazit v 9:30 dopoledne. Záměrně píšu, a dost tím i naznačuju, když používám slovo „mělo“. V 9:10 volal dispečink, že řidič bude mít zpoždění. Kolik? Prý 15 minut. Ale to říkají do telefonu, ve finále bude třeba minut 25 a těžko budeme stíhat vlak. Obzvlášť, když, světe div se, je důvodem velký provoz v Praze. Ve všední den v 9h ráno, jak šokující novina pro mě. Omlouvám se, ale tuhle výmluvu fakt neberu. Je stejné, jako bych se vymlouval na to, že večer slunce zapadá a v noci je tma. Ve finále sečteno, podtrženo – změna plánu a běželi jsme na MHD. A vlak v klidu stihli, i kávu a svačinu si předem zvládli koupit. Má-li Praha na co být hrdá, je to MHD. Pořád říkám. A pár měst a míst jsem už navštívil, abych věděl, o čem mluvím. Nebo to alespoň předstíral.
Ale k Berlínu. Co tam vidět, co je tak zajímavého. Většina průvodců, blogů na internetu říká to samé. Bývalý západní Berlín rovná se Bundestag, muzejní ostrov, ale jinak v podstatě nuda. To zajímavější je v bývalé východní části. No asi takhle. Být nám 25, bez dítěte, tak východní část super. Pomalované baráky, takový ten „řízený bordel“, kdy si připadáte hrozně nezávisle, protože nebydlíte v novostavbách mezi kravaťáky, ale váš byt o rozměrech nula nula prd je mnohem dražší než ten jejich atd. Samozřejmě spousta kavárniček, restaurací a bister nejrůznějších kuchyní světa, barů. Tedy 10 let zpět super. Pro rodinnou dovolenou s dítětem a kočárem asi lepší ten západ. Na východě uděláte pár pěkných fotek, zavzpomínáte na doby srpu a kladiva. Rozhodně stojí za to vidět, ne že ne, projít se tam, ale míst, kam zapadnout s dítětem, aby jeden pohledal. Vlastně klika, že nám tam usnula v kočárku a my mohli uličkami Kreuzbergu procupitat bez velkých škod na majetku.
Nedílnou součástí Berlína je samozřejmě i dnes ona neslavně slavná Berlínská zeď. Nyní tedy jen to, co s z ní zbylo. Někde už zbytky slouží jako výtvarná galerie. Ano, East Side Gallery se slavným vyobrazením polibku pánů Brežněva a Honeckera. Toto místo poznáte bezpečně z dálky, vzhledem k zástupu lidí většímu, než býval ve východním bloku na banány.
Jinde slouží kus zdi jako památník s připomenutím historie budování zdi, příběhy kolem. Kdo toho moc o historii zdi, rozdělení Berlína neví, nemusí truchlit ani dohánět pomocí Googlu. Všude možně po Berlíně se těch informací dočtete přehršel. A to je dobře. Á propos, podél původní celé délky zdi prý vede cyklostezka mající něco přes 160km. Zájemci si tak může objet na kole, ale je to už celkem slušná Tour de France. Byť po rovině. Berlín je placka.
Ještě k východu – zatímco čtvrti na jih od Sprévy Kreuzberg, Neukölln jsou dnes velmi trendy a hipster, na ony staré rudé časy zavzpomínáte spíš na Alexanderplatzu u televizní věže a širokém bulváru Karl-Marx Allee. Kdysi chlouba a ukázka majestátnosti východního bloku. Je fakt široká. Hodně tanků v řadě vedle sebe se na ní muselo vejít. Á propos, na Alexanderplatzu (u něho) si dovolím doporučit zajít na burger do Five Guys. Jde o Fast Food, ale dělají luxusní burgery. A hranolky. Což od někoho, kdo miluje hranolky stejně jako africký vůdce demokratické volby, už něco znamená. V podstatě jedou jen masa v housce, hranolky. Žádné výmysly kolem. Pravda, v porovnání s McD dražší, ale to nějaké to Euro navíc za to stoji. Mňam.
A co je ještě na Berlíně krásného? Vstřícnost. Vstřícnost obsluhy, kamkoli jsme se hnuli. A věřte, že s naším malým torpédem je to kolikrát kumšt, zachovat si milý úsměv na tváři. Ano, asi stejně jako s kterýmkoli jiným mrňousem. V obchodě s outdoorovým oblečením renomované značky (takové, která z outdooru přetéká do městské módy, žádné Humi), se pan prodávající více věnuje dítěti než vám. Tak si tam pak byl nucen tatínek něco koupit, protože nám bylo až trapné zase jen tak odejít poté, co si tam dítko 20 minut hrálo. Večer v asijské restauraci zase pro změnu číšnice zabavila ratolest, když rodiče ve spěchu do sebe házeli jídlo. A vlastně i v kované pivnici nebylo dítko nijak na obtíž. Augustiner am Gendarmenmarkt. I přesto, že tam rodiče (já) suverénně vešli, sedli ke stolu, aniž by čekali na obsluhu. (suverénně rovná se hrozně chtělo na záchod, venku dost fučelo) Přičemž jde o typ putyky, kde bez rezervace sehnat fleka bývá na delší lokty. A čekání hlavně. I v již zmiňovaném fast foodu Five Guys nám tamní securiťák vřele nabízel přinést sedačku pro dítě. Ponechám stranou, proč tam vůbec musela být přes poledne ostraha, avšak asi holt východ, no.
Berlín takhle na víkend jako jo, proč ne. Pár hodin vlakem, dobré nákupy, něco na zub z různých koutů světa (třeba z Etiopie – žel jsme nebyli), klidně stejný hotel naproti sídla německé BISky. Jen ten dürüm kebab zase nebyl o tolik jiný, lepší, než se dá běžně koupit v Praze.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/YAHQcPk92xzjGchH9