Uf. Co napsat k letu na Tchaj-wan? Se dvěma dětmi? Asi zbytečně nebudu rozpitvávat a oblíbenou hru rodičů, s čím dítětem cestovat je náročnější, nechám jiným. Poučky, jak smysluplně zabavit dítko, když 99% osazenstva čumí na obrazovky, jsou sice zajímavé, ovšem asi lehce utopické. Možná to někdo dá, možná je někdo striktnější a přísnější, možná když let trvá 2 až 3 hodiny to jde. Ale u 18 hodin na cestě jsme tak silní nebyli a vsadili na pomoc Anny a Elsy. A pár dalších.
Inu, v letu k letu. Vlastně letům. Jelikož 17. července byl s velkou pompou uveden do provozu přímý let Praha – Tchaj-pej, rozhodli jsme se to 22. července hned oslavit. A letěli přes Dubaj. Se 4 hodinovým přestupem kolem půlnoci. Tady si malinko postěžuji, s dětmi značka takovýto přestup je značka ideál. Zvláště, když starší klasicky usne chvíli před přistáváním v Dubaji. Proč jsme zvolili cestu se zastávkou v arabském světě? Odpověď na tuto otázku je třeba hledat někde v Černínském paláci. Prostě na Ministerstvu zahraničních věcí. Tam vždy hledají, jak vám cestu / práci v zahraničí co nejvíce ulehčit. Jen pokud to zrovna není o 2 koruny dražší nežli ta horší varianta. Přes to pak nejede vlakem. Levnější je levnější. Takže proto Dubaj.
No a když tudy, tak s aerolinkami Emirates. Přiznám se, s menší nelibostí, avšak musím uznat, že Emirates fungují dobře a na úrovni. Servis super, milá posádka letadla, i ten dlabanec v pár tisících metrech nad zemí nebyl vůbec špatný. Rozhodně bych na zemském povrchu našel pár (spíš hodně) restauračních zařízení, kde se vám ten kýbl zvedne spíš.
Nějaké letmé postřehy z letů? Na letišti v Dubaji fakt všechno jede non-stop. Když se člověku chce fakt hodně spát, usne v jakékoli poloze a kdekoli. Stačí se ve 2 ráno projit po dubajském aeroportu. Žirafa, pštros hadr. I když je půlnoc, nelezte v červenci v Dubaji ven. Fakt je tam i tak pořád 39 stupňů. (logicky ve stínu, je-li noc, že?)
Suma sumárum, v sobotu po 13. hodině jsme zabouchli dveře pražského bytu a v neděli kolem 18. hodiny místního času (6 hodni navíc oproti Česku) byli v našem, zatím provizorním, bytečku v Tchaj-peji. Přes ulici od úřadu. Kousek od věžáku Taipei 101. Ale ty první dojmy z města zase až příště. Až dítka dovolí a konečně půjdou spát. Ideálně obě spolu.