Jen v pár větách. Sobota a menší průzkumný výlet. Jsme tu skoro 2 týdny, na čase se vydat dále než dva bloky od ubytka. Nikam za město, to je ještě nad naše síly. Psychické i fyzické. Takže poznávání Tý-Píčka. (ano, začal jsem Tchaj-pej nazývat takto, opět prosím, nehledat dvojsmysly)
Sedli jsme na metro a vyrazili jsme 3 stanice na východ. Do stanice Kunyang. Kdyby někoho zajímalo. Nebo chtěl hledat na mapě. Odtud byl plán se krásně podél břehu řeky vrátit na ubikaci. Neomylně, jako pravý vůdce, jsem po výlezu z metra zamířil přesně na druhou stranu od řeky. Na co koukat do mapy, do mobilu, směr jasný, ne? Ideál si v parnu kousek zajít. I když ono aspoň celkem foukalo. Asi dozvuky tajfunu Khanun. Ten se otřel o Tchaj-wan a vydal se pustošit hlavně Japonsko, Okinawu. Nebo se blíží další větřík. Kdo ví. Teď jich v jihovýchodní Asii pár je.
Sakra, zase ta odbočka. Zpět. Břeh řeky Keelung, náplavka. Už jsem malinko věděl, do čeho jdeme. Ráno si tam párkrát zaběhl. Pro zbytek bylo překvápko. Úplně si nepředstavujte náplavku ala Praha. Nebo jiné evropské metropole. Abyste se k řece dostali, musíte nejprve překonat zeď. Žádné srandičky, myslím doslova. Tipoval bych jako součást protipovodňových opatření. Cca 4–5 metrová zeď. Odhadem. Mým odhadem. Buď strmé schůdky přes ní anebo tu a tam je v ní i díra. Se zásuvnou bytelnou branou, takže to skoro vypadá, jako byste právě nastupovali ke 3 letům natvrdo.
Samotné břehy řek dle toho vypadají. Nečekejte, min. v těchto končinách řeky Keelung, žádná občerstvení, obchůdky atd. Za to každou chvíli narazíte na nějaké to hřiště na basketbal, baseball, nějaké posilovací hrazdy a pomůcky, dětská hřiště. Navíc je tu vyasfaltovaná cyklostezka, což je v podstatě i velká atrakce Tý-Píčka. Město můžete takhle prokřižovat podél řek po cyklostezkách. Nevím, kolik to má dohromady kilometrů, ale víc jak pět to bude. Spíš to půjde přes kilo. Ne ojediněle zde uvidíte kluky na závodních silničních kolem, kteří kolem profrčí rychlostí blížící se tempu pelotonu na Tour de France. Min. blížící se rychlosti závěrečné etapy, kdy si pánové za jízdy přiťukávají sklenkami se šampaňským.
Zbytek okolí řeky je, řekněme, takový nehostinný, nijak zvlášť udržovaný. Kromě zmíněných hřišť. Ovšem nemyslím tím haldy odpadků. To jste na špatné adrese. Neudržovaný ve smyslu žádný anglický trávníček, žádné zahrady ve Versailles. Na druhou stranu k plus, každou chvíli je nějaký kohoutek s vodou, pítko. Hodí se. Věřte mi.
Poté, co jsme došli k duhovému mostu (Rainbow bridge), což je zkroucená lávka zasvěcená hádejte čemu? Ano, lásce. A hádejte mezi kým? Mezi kýmkoli. Jste v nejliberálnějším státu Asie. S označením stát by asi pánové z Pekingu nesouhlasili, ale tak daleko se mé žvásty snad nedostanou. Kdyžtak zpětně přepíšu na prefekturu, provincii, kolonii… Inu, zkrátka, od ní jsme prolezli opět zdí a přes Raohe street Night Market zamířili domů. Sobota po poledni, takže noční trh v plném proudu. Ano, zde jsem ironický. Ale s dvěma malými dětmi se tam večer, v noci asi nedostaneme. A i kdyby se naskytla možnost, asi to úplně nechceme s nimi absolvovat. Každopádně se jedná o jednu z dalších atrakcí Tý-Píčka. Soudě dle naší oblíbené knížky z edice Osamělé planety.
Pravdou zůstává, že ve večerních hodinách musí být super. A zároveň bizár. Koneckonců, co tu pro našince není. Spousta krámků s desítky automatů na vytahování plyšáků, hraček. Jak někdo může hrát na automatu, když nemůžou padnout tři bary??? Do toho samozřejmě pouliční bistra. Vše hezky nasáčkované na sobě. A jako náhodou v tomto šrumci, slušně řečeno, např. obchody značek Nike či Birkenstock. Což se mi líbí. Žádné strachy o to, jak by noční market ztratil tvář, když tam mají své zastoupení i korporátní značky. Ty hnusné, sprosté, komerční až hanba.
No ty bláho, prý v pár větách. Já to asi fakt neumím stručně. Omluva. Půjdu do sebe. Možná. Časem. Radši už jen pár fotek.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/7npNLSi3oB6XdYXq5