Malinko si odskočím od postřehů běžných dnů. A pochlubím se, co jsem si načetl a nastudoval o místním obyvatelstvu. Dokud jsem na to čtení měl ještě čas a sílu. Dokud neměl většinu dne dvě malá torpéda na krku.
Namířeno mám na místní obyvatelstvo, konkrétně věkové rozložení. Ono malinko možná už napovědělo z minulých kapitol, zmínkách o aktivních lidech v důchodovém věku. Tchaj-wan se totiž potýká s podobným problémem jako jiné asijské země v těchto končinách. Myšleno ty vyspělé jako Japonsko či Jižní Korea. A vlastně tam pomalu ale jistě taktéž míří slovutná Čína pevninská.
Demografická křivka místního obyvatelstva totiž začíná připomínat obrácenou pyramidu. Což má k ideálu daleko. Znamená to v podstatě, že se vám největší procentuální zastoupení obyvatelstva začíná kupit v důchodovém, tzn. neproduktivním věku. Pro představu, mnohé africké země, kupříkladu má oblíbená Etiopie, to mají přesně naopak. Křivka ala klasická pyramida. Přehršel dětí, ještě celkem pár lidí v produktivním věku a málo staříků. Ideál je křivka připomínající zhruba kuželku, silná základna děti, největší podíl lidí v produktivním věku a u těch v důchodovém se zase snižující. Vlastě tak nějak dlouho vypadala pevninská Čína, ale už se jí to také pomalu přetáčí k tě pyramidě dělající stoj na hlavě.
Tchajwanská míra plodnosti činí 0,89 dítěte na jednu ženu. Inu, co si budeme nalhávat přátelé, to není mnoho. Vlastně méně mají už jen Jižní Korea a Hong Kong. (ideál je míra 2,1) Dochází to zde až tak daleko, že ženy v nej letech (Martina promine, ale myslím tím ženy cca v letech mezi 25 a 35 roky života) si nechávají zmrazit svá vajíčka. Přičemž rozmrazit, nebo jak to nazvat, si je dle místních zákonů mohou pouze ženy vdané. Ano, i tento liberální ráj na zemi má ještě své mouchy. Ovšem „po letech z mrazáku“ je vyndává asi jen 8% žen. (v USA je údajně až 38%) Tato moudra mám z místního plátku, tak snad nebudou ta čísla úplně mimo mísu.
A teď ta nezáživná fakta zkusím propojit s mými postřehy. Pravda je taková, moc těhulí a rodin s kočárky na ulicích nepotkávám. Ačkoli, venku je přes den 35 stupňů ve stínu a na ulicích obecně toho moc nepotkáte. Navíc místní asi úplně na procházky s kočárky nebudou a klidně se plácají s malými dětmi celý den doma. U televize. Plus bydlíme spíš v office čtvrti než rezidenční. Ale i tak. Teď nebudu nijak moc přehánět, maximálně v rámci únosných mezí, ale podle mě jsem viděl více kočárků se psy než s dětmi. Dokonce jsem tu poprvé v životě viděl i nosítko na psa. Není to tedy žádný šátek, kterým byste si pudlíka přivázali na svou hruď. To ne. Spíš taková ošatka, kterou si nesete na pupku a v ní máte svého čtyřnohého přítele.
Přijde mi to, že psími mazlíčky si tu nahrazují mnohé ženy, páry ony děti. A opět jsem o tom i něco někde málo postřehl a přečetl. Proto doufám, že nestřílím tak mimo, jako Angličané, když dojde na penaltový rozstřel. Zjednodušeně berou je jako méně náročné a nákladné oproti dětem. Při cenách za veterináře u nás nevím, ale třeba to tady takové rakety nebudou, nevím. Vcelku běžné tu jsou i psí salóny. Takové barber shopy, kam místo šedesátikilových chlapáků s plnovousem a dokonalou frizúrou chodí psi. A zcela samozřejmě se tu podepisuje evropský rukopis, čím vyšší životní úroveň a náklady, tím menší touha si ten báječný život kazit fakanem.
Zkrátka a jednoduše. Populace tu stárne a mladých se zcela nedostává. Navíc jich pár ještě vezme roha do USA. Nebo i na pevninu, na tu za Tchajwanskou úžinou. Možná i proto se tu starší generace udržují v tak super kondici. Dnes jsem kupříkladu v parku viděl cca 70ti letého pána vyšvihnout sestavu na bradlech, za kterou by žák na střední škole u nás byl do konce docházky zproštěn hodin tělocviku, poněvadž by byl svými schopnostmi o parník dál než zbytek třídy. A dost možná i než učitel.
Ano, je to jistě dáno i jejich životním přístupem, filozofickými či náboženskými vyznáními. Jenže stále platí, že fit třicátník toho zmákne přeci jen o ždibec více než fit sedmdesátník. Proto je třeba uvolnit dovoz zahraniční pracovní síly apod. Jenže to zase může s sebou nést rizika, viz dodržování nařízeních o nějaký zápisek dříve. Je to holt ořech.
Kolik tady, min. v Tý-Píčku, je přistěhovalců?? Nedokážu říct. Tak daleko nejsem, abych na první dobrou rozpoznal cizince. Kromě bělošského původu. Jenže ty za kasou nebo s plácačkou na silnici zrovna moc nepostávají. No uvidíme, jak se to Tchaj-wanu podaří. Na jednu stranu se jedná o technologicky vyspělou zemi, tzn. jistě dokážou člověka nahradit robotem. Na druhou se mi z mých postřehů na ulici docela zdá, že těch lidí potřebují stále dost. Na každém rohu právě ten pán s plácačkou či ukazovátkem, řídící i třeba vjezd a výjezd z garáží, ochranka kolem budov, recepční v budovách se 24h servisem, lidé starající se o seniory atd.
Každopádně platí, klobouk dolů před jejich seniorskou vitalitou. Smekám. A nejradši bych si za roh skočil koupit tupé a smeknul i to. Být navždy mlád, to bych si přál. No uvidíme…