Na neděli 1. října se nám dostalo pozvání. Pozvání na plavbu lodí s pohoštěním. Zvána byla celá Česká ekonomická a kulturní kancelář, včetně rodinných příslušníku. Takže nás mamka taky někdy vyvezla.
Ve vysvětlivkách toho, kdo je vlastníkem lodi, kdo to pořádá, kdo vše je na palubě jsem se lehce ztratil. Plus asi nemá cenu rozpitvávat. Zjednodušeně – místní podnikatelé, kteří mají blízký a kladný vztah k Česku. (v kádince s ledem byly proto naházeny i plechovky Plzně) A proti kterým jsme byli my všichni českého původu totální socky. Tím se nechci nikoho dotknout, jenom ta tchajwanská část byla zkrátka jiná liga. Někdo snad říkal i něco o nějakém businessu s polovodiči či čem… no nevím, nerozumím. Jsem jen ajťák.
Kromě dobrého oběda bylo fajn i vidět zase nový kus Tý-Píčka. I když tentokrát šlo už vlastně dokonce o Nové Tý-Píčko. To je to ala Středočeský kraj, co obepíná Tý-Píčko, a přidává mu tak pár milionů obyvatel navíc. Aby jich nemělo málo.
Červeným metrem do stanice Guandu, což je právě na hranici mezi klasikou a novotou. Od nás asi 20 zastávek, anebo v kombinaci modrá – červená o pár stanic méně. Zvolili jsme variantu přestup, méně stanic, akorát tradičně vyšli o 20 minut později. Na přestupu nám pak frnklo metro před nosem. Na rovinu, v Praze bych to ještě s varováním zavírajících se dveří dal. Ale v tomhle případě stála před dveřmi ještě šerifka s rozpaženýma rukama. To už by mi přišlo přes čáru jí roztočit jak větrného panáka.
Další metro zase končilo o pár zastávek dříve než v té na mapce konečné. A ano, hádáte správně, bylo to zároveň asi 3 zastávky před naší výstupní. Takže čekačka na další a časové manko již propastné. U stanice metra měl být v přesný čas připraven minibus, který jsme teď už fakt nemohli stihnout. Proto za letu přeskočení na taxíka, který nás v podstatě z jedné červené zastávky měl odvézt o pár červených zastávek dál. Pan řidič, pardon řidička si možná musela v duchu ťukat na hlavu. Pakliže tak činila, asi ne dlouho, poněvadž světe div se, ani taxíkem jsme časový limit nástupu do minibusu nestíhali. Tedy přesměrování cíle jízdy přímo k lodi. Paní řidička dostala mobil k uchu a rodilý mluvčí, jenž dostal na ucho mobil jejího kolegy, ji neomylně vysvětlil, kam jet. A ona neomylně zajela asi o 500 metrů dál, kde začala rozpačitě koukat kolem a nedošlo jí, že jsme nástupní molo s kotvící bárkou před chvilkou minuli. Ale sděluj jí to, když umíš čínsky jen dobrý den a děkuji. A ona anglicky jen… asi vlastně nic.
Konec dobrý, všechno dobré. K lodi nás dovezla a na ní jsme stejnak ještě cca 30 minut čekali zaparkovaní u mola, než dorazí pan majitel. Bez něj se prý nejede. Nevím proč.
Loďka stylová, dva komínky, takže spíš parník. Úplně jsem se viděl na začátku 20. století na Nilu anebo spíš Mississippi. Směr cesty byl po řece Tamsui, což je ta druhá řeka ve městě, nebo spíš první, protože Keelung řeka se do ní vlévá. Zkrátka po této řece směrem k ústí do moře. Na moře už ne. Pokud toho by se nám zachtělo kodrcat se na moři, povolení je už prý slušná rachejtle. A pokud to ani tahle posádka není ochotna zaplatit, pak to opravdu bude fakt hausnumero.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/RXWNP7dm4zniEYPR7