Sliby se mají plnit o Vánocích. To už sice jdu malinko s křížkem po funuse. Minimálně co se data Vánoc v katolicko-protestantském světě týče. Ale konečně těch pár řádků o péřovkách v obchodech. Nejen v obchodech.
Předně, není to žádný výmysl. Letní, vzdušné outfity, trička s UV filtrem nahradily zateplené svršky a termo prádlo. Doposud, tzn. do začátku ledna, tu dle mých skromných mozkových záznamů byla nejnižší teplota po ránu kolem 10 stupňů. Přes den byste určitě nenapočítali méně než 15 stupňů na Celsiově škále. S tím, že povětšinou jsou dny o nějaký ten stupínek teplejší. Navíc více vody tu z nebe spadne spíš přes léto než v zimě. Takže byste si řekli takové pěkné pražské zářijové, ačkoli poslední roky spíše říjnové, dny.
Proč tedy ta zimní výbava a garderoba na místních? Zaprvé je třeba si připomenout. Jsou to cimprlíci. Padnou dvě kapky deště, už mají nad hlavami roztažené deštníky. Teploty venku lezou ke třicítce, už žhaví, vlastně spíš mrazí, klimatizaci na nějakých 20 stupňů. Nemluvě o jejich děťátkách. Myšleno čtyřnohé miláčky v kočárkách. Psi tu běžně uvidíte ve více čí méně (více píšu jen ze slušnosti) slušivých overalech. Někdy i s botičkami na tlapkách a třeba i čímsi jako šusťákovou bundou přes overal. Pokud jsem si všiml dobře, i místní psi mají srst. Tudíž by těch 15 stupňů dát mohli. Na druhou stranu, pokud se jen vozí v kabrioletech se staženou střechou… chápu. Může lehce ofouknout.
Avšak abych místním občanům jen nekřivdil. A nedělal si z nich prdelky. Pár dní, byť teplota nikam do hlubokých nížin nepadala, bylo opravdu vlezlo a venku slovy našich západních sousedů „keine Hitz“. Oblečení typu kalhoty, svetr už přeci jen bylo i pro mě na hraně. A nějakou lehčí bundu, vestu by to klidně sneslo. Na vině je především místní vlhkost. Pokud se zatáhne, zafouká chladný vítr od moře a smíchá se to, tentokrát nikoli protřepá, s vlhkostí, je to takové neslané, nemastné počasí. Takový zatažený listopad v české kotlině.
Toto samo asi přímým důvodem pro to, si natáhnout kulicha na hlavu a vzít péřovku není. Pokud se dá do kontextu toho, že mnoho (možná i většina) bytů, domů v Tý-Píčku, potažmo na Tchaj-wanu, nedisponuje žádným topením, už to krapet smysl dává. Si představte – doma 16 stupňů, vlhko, takže spíte a vstáváte do chladna. Bych se pak asi taky nezdráhal více se nabalit. Nebo spíš tu bundu, ve které spal, si nechat i ráno na cestu do práce. Jako jasně, není to minus 10 a spaní v krabici pod mostem, ale ani tak žádná hitparáda. Ne že bych tedy mohl srovnávat, krabici suplující vyhřátou ložnici jsem naštěstí doposud neměl tu čest poznat.
Další polehčující okolností jest způsob dopravy mnohých občanů. Myšleno na skútru, motorce. Tam to asi i v rychlostech kolem 40 kilometrů za hodinu taky nebude úplně eňo-ňůňo pocit. Kupříkladu já bych musel nasazovat palčáky, pokud bych nechtěl na třetích semaforech řešit problém s rampouchy místo prstů. Jenže já mám ruce ledové, i když zbytek těla se vaří ve vlastní šťávě.
Zkrátka pochopit se to dá, že se někteří přioblečou. Ale stejně tak se z toho dá dělat legrace a v některých případech to i moc nechápat. V jakých? Ono je dost populární, a to nejen na Tchaj-wanu, ale i v jiných končinách v Asii, se nabalit jak pumpa, ovšem na nohou si pak nechat žabky, pantofle. Bez ponožek. Což mi hlava nebere. Většinou to bývá první věcí, kterou si beru, pokud je mi chladno a doposud na mě chyběla – fusekle. Od mala nám přece tloukli do hlavy, že chlad jde od země. Od nohou. Nebo ne??? Co je tady, do prčic, vlastně doma učí???