Za ten rok v Malé Číně jsem už trošku pochopil, a nyní se v tom jen utvrdil, proč málokdo říká, že jeho dítě chodí do školky. Místo toho se běžně říká do školy. I u dětí věku předškolního, to znamená těch v rozmezí, řekněme, 3 až 6 let.
Vikouš začala další rok v místní školce. Tedy mezinárodní, vedené v anglickém jazyce, ale jak jsem již dříve zmiňoval, příliš netchajwanských dětí v ní nedohledáte. A byť je to školka vedená anglickým jazykem, jede se dle osnov a nejlepších příkladů čínské výchovy. V předešlé třídě jsme se toho jel lehce dotkli, teď se zdá, že se rozjíždí naplno. Podotýkám, Vikoušovi a tudíž i jejím spolužákům jsou se začátkem prvního semestru 4 roky.
Vlastně to jde poznat ještě před tím, než školní rok pořádně začne. Jistá fascinace západní kulturou je patrná i ve školství. Konkrétně filmy o James Bondovi. Zejména mají rádi hlášku „protřepat, nemíchat“. Poněvadž něco podobného v létě udělali. Vzali dvě třídy děti a hezky je protřepali. Takže Vikouš má z poloviny nové spolužáky. Aby si osvojovala i nadále socializaci. Ušlechtilé. V zemi, která se socializuje přes nuly a jedničky. Trošku paradox.
Úvodní seznamovací schůzku rodičů ve školce jsem byl nucen vynechat, asi naštěstí, nicméně vyfasované materiály a informace k novému roku ve školce, pardon škole, jsem si přečetl. Jako chápu a rozumím tomu, že ve 4 letech končí sranda, rozuměj dětství, a je naše začít makat. Teda aby nevyznělo blbě, do kolbenky je neženou. Ale některé z místních děcek třeba tak tak odložilo plíny a rovnou je čas se učit číst a psát. Bez nadsázky.
Pokud jsem to pochopil dobře, na konci školního roku by mé ještě ani ne 5ti leté dítko mělo umět číst. Neříkám přelouskat Dostojevského, ale nějakou tu dětskou knížku si přečíst a neotravovat s tím nebožáky rodiče. Kteří mají v místních poměrech tak napilno. Otec musí nosit domů plnou brašnu a maminka jí řádně vyprazdňovat. Alespoň mi tak někdy přijde.
Zatímco minulý rok si tak nějak hráli s písmeny, číslicemi, učili se lehce poznávat, letos už zdá se bude následovat regulérní psaní, čtení. Protože přece do základní školy, za 2 roky, nemůže dítě přijít, aniž by neumělo číst a psát, ne?? No vlastně v místních podmínkách asi fakt nemůže.
Uznávám, jiný kraj, jiný mrav. A opět, sám mám daleko k přesvědčení, že my Češi máme patent na rozum na všechno. Ale tohle mi fakt hlava nebere. Dítě se neumí samo obléct, obout boty, utřít ruce (opět to ani není nadsázka), ale už do něj hustí čtení a počty. Nemluvě o tom, kdy konkrétně v našem případě anglické školky, spoustě dětí nijak nejde ani to mluvení. Což naštěstí není Vikoušův případ, ta je schopná v angličtině komunikovat. Minimálně rozumět. Zda jí lze pak i rozumět, co říká, je již věcí jinou. Má po mně.
A pokud by to snad 4leté dítě do svých 5. narozenin nestihlo, se naučit louskat písmenka, jako když bičem mrská, školka nabízí odpolední kroužky. Kromě věcí vysloveně dětských, jako je kreslení, cvičení (i když jóga), nabízí i kurzy matematiky a čínštiny. Vlastně už po týdnu pozoruju, že jsme opět za exoty, když Vikouš chodí akorát 1x týdně na kreslení. Podle mě místní rodiče by tam své děti nejraději nechávali do 7 hodin večer. Aspoň by je nemuseli převážet jinam na další kurzy a kroužky. A s vědomím toho, že dítěti dopřávají vzdělání, by se jistě i jim lépe usínalo.
U nás v 17. století už byla na pultech Škola hrou, tady by asi knihu spálili. No jo, my si zase pořád nedezinfikujeme ruce, necháváme si svého potomka udělat modřinu, nemáme na záchodech prkýnka s vodotryskem a tak dále. Jiný kraj, jiný mrav. Jen dokud se to nedotýká mého potomka.