Pokud se na chytré síti jménem internet, a za použití chytrého nápomocníka např. jménem Google, podíváte na nejbezpečnější města naší planety, většinou na jedné z předních pozic (min. v top 20) najdete i Tý-Píčko. Vždy záleží na kritériích, jasná věc, avšak co se pohybu po městě bez stresu, strachu a obav týče, můžu v klidu oštemplovat. A podepsat.
Přiznávám, noční uličky a městský život jsme dosud příliš nepoznali. A pochybuji, že někdy více poznáme. I že budeme chtít poznávat. Přes den je město klidné, přátelské a úplně si nedokážu představit, jak se tu v noci sekají hlavy mačetami, střílí se a na každém rohu se dějí nejhrůznější biblická smilstva. Resp. spíše ilegální smilstva.
Kriminalita tu asi nějaká bude. Min. co jsem si tak přečetl, nám neznámý přečin jménem korupce tu znají dobře. Kdyby nebyla, asi mohou zrušit policejní stanice. Což by byla škoda, protože to jsou silácké budovy jak z amerických měst. Pro mě tedy známé jen z amerických filmů a obrázků. Stejně tak by mohli přešmikat dráty ke všem kamerám na ulicích. Možná by se pak ukázalo, do jaké míry to tu díky nim drží tak krásně pod palcem. A do jaké míry to je naturel místního obyvatelstva. Jinými slovy, jde-li o sofistikované systémy či spíše lidem natlučené do palice a již vryté pod kůží „co není moje, na to nesahej“.
Toliko k řečem a slibům. Důkazy? Sedíte si v kavárně, srkáte svou kávičku (ať navážu na předešlou kapitolu), a po čase se dostaví nutkání hraničící s vážnou potřebou si odskočit na toaletu. Máte s sebou notebook, batoh s peněženkou, doklady, telefon. Nemusíte se pakovat jak na celodenní trek. Stačí nechat u stolu a klidně si můžete odejít trůnit a civět do telefonu na záchod. Buďme féroví, v Praze na určitých místech bych také risknul, avšak jen asi na rychlé otřepání, a ne dlouhé posezení. Přičemž v takovém Starbucks v centru prahy bych klepal setsakramentsky rychle. A v nejrůznějších městech světa, co jsem stihl poznat, by to byla velká pakovačka. O takovém Adidasu (Addis Abebě) ani nemluvě. Tam bych ovšem patrně s notebookem do kavárny ani nedošel.
Co by už těžko v Praze prošlo, nechat hodinu na chodníku zaparkovaný kočárek a zcela nestřežený. Bez zámku a řetězu. Ačkoli ani jim bych v Česku nedůvěřoval, že nedobrovolné změně majitele zabrání. Zde se po hodině vyhrabete po schodem zpět nahoru na chodník a žádné zděšení, Oliváče jsem měl kam zpět usadit. Ani si z kočárku nikdo neudělal odpadkový koš. Tohle je zkrátka jedním slovem paráda.
Na kapsáře jsem též ještě nenatrefil. Jako cizinec, vysoký, mnohdy na ulicích stále ještě zmatený, bych byl přitom laciná kořist. Zvlášť na přelidněných místech, na něž tu světe div se narazit můžete. Dobře známé opět z Etiopie, kde jsem nad většinou obyvatelstva též vyčníval a někdy fungoval na chlapce chmatácký skoro jak ta mucholapka. Narvaný autobus, narvané metro, mobil čouhající z kapsy batohu na zádech a vaše hlavní pozornost soustředěna na dvě dítka. Žádný problém. A když už telefon snad po výstupu z metra nenaleznete v kapse batohu, jistojistě za vámi někdo s ním v ruce poběží S vysvětlením, jak vám vypadl na zem. A dodatkem, kdyby snad byl poničený, kde je nejbližší mobil servis. (ponechávám stranou relevantnost tohoto sdělení, pokud by bylo vyřčeno v mandarínštině)
Z první ruky mám pak zkušenosti lidí, jak ztratili peněženku se značným obnosem a komplet celá jim byla navrácena. Nejen doklady, nýbrž i se směnnými papírky. Nic ve smyslu, jak jí dotyčný našel již bez peněz apod. Pohádky známe v české kotlině více než ty Čapkovy. Jen bývalý kolega Martiny tu vytrousil na ulici gatě. A ty mu tedy navráceny nebyly. Inu všude se najde nějaká menší vada na kráse.