Vytáhli jsme paty z Tý-Píčka. Konečně. Na pár dní se vydali pryč poznat krásy ostrova. Minimálně jedno zákoutí. Dvě noci v Kaohsiongu a dvě noci na ostrůvku Xiao Liuqiu, přezdívaném želví ostrov. Proč želví vysvětlím později, ale těm bystřejším to jistě dojde i bez delšího vysvětlování, od čeho je odvozen.
Dopravním prostředkem pro přesun z místa A do místa B, tj. z hlaváku v Tý-Píčku na nádraží ve čtvrti Zuoying města Kaohsiung jsme zvolili místní rychlovlak. V podstatě se dá říct z konečné na konečnou, dál na jih už jet nelze. (v Tý-Píčku po hlaváku je ještě jedna zastávka) Respektive dál na jih už nejsou položeny pražce pro vysokorychlostní lokomotivy. Štreka je to asi 350 kilometrů a vláčku to zabere 1,5 – 2 hodiny. Záleží na počtu zastávek cestou. Takže zhruba doba, jako když jedete vlakem z Prahy na Sázavu. Místa ve vlaku dostatek, žádné skrčené nohy, batohy na klíně, nic takového. Jen jídelní vůz chybí. Nicméně pokud nestihnete na nádraží využít nabídek jednoho z množství bufetů a obchodů, vozy sem tam projede i paní s vozíkem a nabídkou nějakých krabičkových pokrmů a plastových nápojů. Vlak samozřejmě krásně čistý, trefit správný perón a vagon taky není žádný ořech. Ani pro cizince. A vtipné je, jakmile vlak dojede na konečnou, pouze otočí sedačky o 180 stupňů a za pár minut zase frčí nazpět. Tyhle torpédo vlaky tu kmitají ve špičce snad každých 10 minut. Prostě velká paráda. Zase takové menší okénko do 21. století z toho českého 20.
I přes četnost spojů doporučuji koupit jízdenky s předstihem. Hlavně víkendové, kupříkladu na nedělní odpolední špičku. My zavčasu nekoupili a pro cestu zpět zůstalo v nabídce pouze poledne anebo pak 22. hodina večer. Se dvěma malými dětmi asi netřeba hádat, jakou variantu jsme zvolili. A asi netřeba se vymlouvat na děti. I bez nich bych v hodině tuhého spánku (min. do doby bezdětné) necestoval.
A co říct k první zastávce, městu Kaohsiung? No, byli jsme tam zhruba den a půl, takže průvodce městem tu asi nesepíšu. Obecně – jde o druhé největší město Tchaj-wanu, takové Brno. Dá se říct. Rozdíl oproti Tý-Píčku? Ten tam kupodivu je. Město určitě už není tolik uhlazené a čisté, jako město hlavní. Ovšem bacha, jste pořád na Tchaj-wanu, takže nečekejte žádný velký bordel. Jen tady se nějaký ten odpadek navíc na ulici povaluje. Ani tady to s odpadkovými koši na ulicích nepřehánění. Náš kočárek plný odpadků po půldenním courání po městě jsem tak musel vyložit do koše v obchoďáku. Za což se dodatečně omlouvám, poněvadž nebyl tříděný.
Na druhou stranu, čeho je na ulicích méně, nebo se aspoň zdálo, je lidí. To však může být způsobeno i tím, že na začátku května je tam už pěkný vedro. Opět, ne že by v Tý-Píčku nebylo, ale na jihu tak nějak víc praží slunko. Vlhkost tam je sice menší, Kaohsiung nesedí v kotlině jako Tý-Píčko, a více tam profukuje vzduch. I tak to na dlouhé procházky není. Nebo aspoň ne pro normální lidi.¨
Po vizuální stránce je město, z toho, co jsme viděli, asi i trošku zajímavější než místo našeho bydliště. Sice nenabízí jeden architektonický skvost vedle druhého, ale určité snahy tam jsou patrné. Kupříkladu třeba staré doky předělané na designové obchůdky, kavárny, bary. Hipsteři dorazili i sem.
Plus se z letmých pohledů zdálo, že místní nejsou až takoví cimprlící. Ovšem, abych se opakoval, pořád jste na Tchaj-wanu, takže punkový úlet nečekejte. Určitě jsme natrefili i na více bezdomovců nebo min. sociálně slabších jedinců. Plus bych i řekl, že hospodsko-pivový život je tu též rušnější. V Tý-Píčku je to spíš o nočních barech, na moc jedinců s plechovkou piva v ruce nenatrefíte.
My jsme první odpoledne prošmejdili okolí Lotosového jezera. Je v podstatě hned vedle konečné rychlodráhy a břehy osázené jedním chrámem vedle druhého. Přičemž některé připomínají spíš lunapark než modlitebny. Např. pagody Tygra a Draka. Za našeho dostaveníčka žel pod lešením.
Druhý den pak patřil přístavní oblasti, starým dokům, okolí našeho hotelu. To byl Harbour 10 a pokud by někdo zavítal do těchto končin, mohu jen doporučit. Vcelku moderní, vkusně zařízený a za příznivou cenu. Na fajn místě u řeky Lásky navíc. Tu jsem nepřekřtil proto, že by se tam v noci odehrávali nějaké čuňačinky (i když kdo ví), ale protože se tak fakt jmenuje.
V ceně hotelu jsme měli snídani, takovou jiho-tchajwanskou, tzn. kromě tradičních vajíček, palačinek, bunů, i třeba smažený řízek, kuřecí křídla, hranolky a podobné pochutiny. Ale taky spousta ovoce, zeleniny. Navíc v rámci hotelu je i vnitřní dětský koutek. Spíš tedy hřiště. Tam se děti mohou prohánět po malém okruhu v malých elektro modelech vozů Lamborghini nebo skútru Vespa (Vikoušova oblíbená). A pokud vaše dítko nezvládne ještě mačkat pedál, točit volantem, mají tam i jedno na dálkové ovládání. A to je velká pr… pardon, psina. Pro rodiče. Pro tatínka. Oliváč z toho byla spíš vykulená.
Poslední poznámka k hotelu. A důkaz, jak jde s dobou a je trendy. Pokoj měl prosklenou stěnu do koupelny. Ano, v rámci koupelny byla i toaleta, nenacházela se v samostatném kamrlíku. Nevím proč, ale co jsem za poslední dobu poznal, a i slyšel, je nějakou zvrhlou až perverzní oblibou toto dělat. Netuším proč. Resp. znáte někoho, na koho byste se rádi dívali, když karáskuje na záchodě?? Kromě dozoru nad dětmi úplně nevím. A ani tam se nedá říct, že by to bylo mé hobby. Nicméně tady se někdo přece jen malinko zamyslel, a prosklenou stěnu opatřil roletou.
Po dvou nocí následoval přesun na Xiao Liuqiu. Zde mohu využít svých pár lekcíchandarinky (mandarínštiny / čínštiny), kterými jsem se rozhodl zaplnit zbývajících pár desítek minut volného času v mém týdenním rozvrhu, a ozřejmit název. Xiao znamená malý, Liuqiu netuším. Tak daleko zase nejsem. Každopádně ostrovu se říká Želví, protože a jelikož tam skočíte do moře a vedle vás plavou mořské želvy. Aspoň tak je prezentováno. A je to fakt pravda. Hned odpo po příjezdu, vlezu do moře a metr ode mě velká želva. Jako já vím, že je vegetarián a bojí se víc mě, než já jí. Ale i tak se mi úplně nechtělo jí, byť omylem, počechrat nohou krunýř. Hroch taky maso nerad, ale nejvíc lidí na svědomí má v Africe on.
Na ostrůvek se dostanete lodí asi za 20 minut z přístavu Donggang. Spojení provozují tuším tři společnosti, lodě jezdí každou chvíli. Nijak dopředu jízdenky kupovat netřeba, ono to snad ani nejde. Dle informací paní za kasou pouze v den odjezdu lodě. Loď může být plná, příp. si počkáte na další ve frekventovaných časech, ale úplně bych se nebál, že zkejsnete v přístavu přes noc.
Kromě želv ostrov láká i pár dalšími zajímavostmi. Jasné jsou pláže a koupání v moři, byť jemný bílý písek nečekejte. Spíš tedy místní vody vábí k tomu nasadit brýle, šnorchl a kochat se želvami. Na ostrově je taky na každém třetím rohu půjčovna vybavení anebo přímo potápěčské centrum. Na každém druhém to jsou různé vývařovny, bistra anebo obchůdky. A na každém prvním půjčovny skútrů. Ty tu hodně letí. Po místních úzkých uličkách a silnicích v podstatě nic jiného nejezdí.
Skupinky Tchajwanců tak rádi vyrazí na ostrov, půjčí si neopren, motorku a probrázdí ostrov, sem tam se někde smočí a podívají na želvy. Kromě nich tu ještě trčí skála z moře připomínající vázu s květinami. Asi proto se jí tak říká. Nějaký ten chrám tradičně, menší jeskyně na pobřeží apod. Ne vše jsme viděli, spíš jen zlomek, ale nebral bych to jako něco světoborného. Ostrov je zajímavý sám od sebe, úzkými uličkami, barevnými domky, žádné šedivé věžáky.
Jak jsem zmiňoval, že jih Tchaj-wanu je poněkud uvolněnější, min. tím dojmem působí, tady to platí asi dvojnásob. Nevím, jak je to legislativně, ale jelikož v přístavu na ostrově byl menší duty free obchod, předpokládám zde nějaké speciální restrikce, Či spíš jejich uvolnění. Natrefil jsem tam i na kasino, viděl venku pány mastit karty, což jen tak v Tý-Píčku neuvidíte. Navíc se tu dodržuje klasický přímořský život v horkých oblastech. To znamená pohodovější tempo života, nějaké to pivínko či drink k tomu, a 90% jídla ze stánků na ulicích smažených. Klasická poučka v tropech – pokud se nechceš z jídla posr.., musíš ho pořádně vysmažit. My zkusili smaženou sýrovou rolku. Prasárnička, ale sakra dobrá. Druhý den taky neodolali a dali si opět. Vysmažená, slaná jak blázen, ale plná tekoucího sýra a kuřete, nebo tuňáku, nebo krávy… to už je na vás. Jen pokud by vám až moc zachutnala, stačí se podívat na některé pravidelné návštěvníky tohoto lokálu vážící asi 150kg.
Celý výlet byl na pár dní super únikovka z hlavního města. Jak Kaohsiung tak Xiao Liuqiu. Navíc, jak káže má záliba v opakování se, vlakem jste na jihu za hodinu a půl. Velká paráda. Už vymýšlím, kam se jen tak na otočku zajedeme podívat příště. Protože, jestli si vzít metro a jet na konec města, nebo rychlodráhu a jet na konec ostrova, vyjde časově na stejno.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/3ENG5i2Qq89gtfyR6