Nevím, jestli jsem to tu už zmiňoval. Nicméně opakování je matkou moudrosti (nebo znakem začínající sklerózy), kdyžtak ještě jednou. Tenhle ostrov fakt o válení na plážích není. A přitom potenciál by tu byl. Většinu roku vedro, vody kolem ostrova teplé, krásná příroda a sem tam i ten bílý písek. Nebo spíš do běla. Kvalita písku ala Boracay to zase není, si řekněme upřímně.
Jinými slovy top v hitparádě ne, ale do českého žabince to má ještě dál. Tak v čem je problém? Můžou to být silné proudy? Často silný vítr, vlny?? By minimálně surfařům nemělo až tak vadit. Ten důvod bych viděl jinde. Místním je nějaké moře a pláže vesměs u zadku. Nezajímá je. Tradičnější jdou chodit na kopce, modernější do obchoďáku. Maximálně se na pobřeží chvilku zastavit, udělat si fotku, tedy spíš tak tisíc fotek, a zase jet pryč.
Příkladem může být i pláž Wanli. Severovýchodně od hlavního města, od nás to tam trvalo asi 45 minut autem, busem asi hodinu a čtvrt, pokud počítám i s chůzí na zastávku. Cena busu pak vyšla na 58NTD, což bude nějaký cca 45Kč. Velká pohoda. Jinými slovy, když venku praží slunko, je dusno, vlhko a pocitová teplota se pohybuje kolem 50 stupňů, mělo by jít o ideální víkendovou destinaci. Jenže nejde.
Kolem jsou pěkné zelené kopce, pláž široká, písečná, pozvolný vstup do moře. Opodál od břehu skupina surfařů značící, že se tu mohou vyřádit jak ti, co se rádi jen smaží na písku, tak i ti, co berou návštěvy pláží aktivně. Pro naši rodinu ideální kombinace. Jenže narazíte na jeden zásadní problém. Vlastně z mého pohledu dva.
Prvním jsou odpadky. Jak jsou městské chodníky odpadků prosté, lidé si kompenzují patrně zde. PET lahve, podrážky bot, kus deštníku, kus nábytku, část sedačky z auta… slušný blešák. Ve chvíli, kdy tohle vlny hrnou směrem k pláži, se i mělký vstup do moře stává docela adrenalinem. Obzvlášť, máte-li děti.
Druhým je chybějící zázemí. Či minimální. Ani tak nemyslím plážové bary, bufety a podobně. Vůni vysmaženého langoše jsem tam nepostrádal. Spíš mám na mysli sociální zařízení. A třeba i nějaké půjčovny slunečníků, lehátek apod. A vlastně jo, i nějaký ten stánek s občerstvením opodál. (chlazená voda?) Na pláží bez stínu fakt dlouho nevydržíte. Písek hřeje jak uhlíky na grilu a ve vodě se taky moc nezchladíte. Celkem kafíčko. Podotýkám to normální horké, poněvadž na Tchaj-wanu spíš frčí to ledové. Navíc, pokud se pak máte dopravovat ještě domů, transportem ne vlastním, pak se celkem hodí se od písku a soli trochu oprášit. Klidně se přiznám, hlavně já. Písek fakt nemám rád.
Abych nebyl jen kritický, na pláži Wanli jedna taková půjčovna byla. Využili jsme a za 500NTD (porovnejte s cenou dopravy na místo) si pronajali slunečník a 4 plastové židličky. Až co Martina začala odhazovat větve, smetí z prostoru pod ním, vrátil se pán a malinko to kolem „zametl“. Pominu fakt, že slunečník byl ve výšce zhruba 140 centimetrů. S mými 190 čísly byla lahoda pod ním sedět a lézt do jeho stínu. Překřtil jsem ho na Hobitín. Zkrátka skvělá investice. Ale moc na výběr nebylo. Vezmu-li v potaz, že takhle pronajímají celkem 4 slunečníky, a i o víkendu bylo dost liduprázdno, chápu, že jimi musí vyrejžovat, co se dá. Kolik tady tak stojí jeden slunečník v obchodě??
Tenhle stánek, stan, nabízí tedy i půjčení surfu, jízdu na banánu za vodním skútrem a podobné plážové zábavy a propriety. Což je jen a jen dobře. Ale zajímalo by mě, kolik toho tak za den půjčí a prodají. A přitom na pláži jako je tahle by se uživilo klidně 10 takových. Pokud by tam byli lidi. No, aspoň nám umožnili využit jejich skromných sprch. Gratis.
Krom jednoho, možná dvou (na druhý konec pláže jsme nedošli, tak možná tam je další) stánků, je v bezprostřední blízkosti pláže resort s příznačným názvem White House. Hotel s pokoji, ze kterých vylezete přímo na pláž, vnitřní bazén, dětská herna. Jen zvenku vypadá, že už největší slávu má za sebou. Trošku jako závodní rekreační chaty. V hotelu se dá zaplatit 300NTD, prý, nezkoušeli jsme, a využít tak jeho zázemí. Nejen záchodů, sprch, ale i dětské herny, bazénu. Takže zatímco na pláži abyste skoro živáčka pohledali, u bazénu je nával.
Respektive, pojďme si to malinko rozdělit. Na pláži, troufnu si tvrdit, tak z 80% šlo o cizince. Tchajwanci buď okolo stánku, zřizovatelé služeb anebo rychlá zastávka na těch tisíc fotek. Sem tam některý na surfu. Avšak ani mezi surfaři nijak počtem nedominovali. V hotelu u bazénu, podotýkám u krytého bazénu v atriu hotelu, Tchajwanců plno. Na stolech kolem velké igelitky, plné instantních nudlí, krabičkových čajíčků a dalších dobrot z řetězců typu 7Eleven. Někteří mě překvapili a měli i plechovku s pivem. Přeci jen to jsou snad lidi. Nic ovšem nemění na faktu, že i když se vypraví na pobřeží k pláži, stejně skončí v klimatizovaném hotelu a u krytého bazénu.
Čímž se tak nějak dostávám zpět k jádru pudla. Pro obyvatele Malé Číny zkrátka pláže nejsou to pravé ořechové. Pak rozumím tomu, že jen blázen by se snažil jim dát větší punc. No a když si zde kolikrát i na pláž berou roušku na ústa, jde patrně o se zdravím hazardující věc, dýchat mořský vzduch. Nemluvě o těch slunečních paprscích. Snad jen velká blikající socha Hello Kitty by tam mohla dotáhnout více lidí. Jenomže to by stejnak ve finále znamenalo jen dalších tisíc fotek navíc. A zase rychle honem zpět z divočiny. Někam do bezpečí. Dovnitř.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/QhpmPoa3PkNC1ckx5