No sláva, hurá. Konečně došlo na mou oblíbenou disciplínu. Sportovní aktivity. Konkrétně na vstávačky s východem slunce a výběhy ven za časného ranního kuropění.
To kuropění se tu tedy moc nekoná, pravda. Alespoň doposud během léta nekonalo. Leda tak na vás se to kuropění po pár minutách rychlejšího kroku, mnohdy i pomalejšího, objeví. A když pak trpíte, slušně řečeno, nadměrným pocením, hrubě řečeno se potíte jak prasátka, po běhu tady vypadáte jako byste proletěli myčkou na auta. Akorát bez toho saponátu. A vosku. Zkrátka úplně durch.
To nastává i ráno kolem šesté hodiny, do sedmé, než se vracím domů. Faktem je, že během letních měsíců takhle po ránu alespoň dvouciferné číslo na teploměru začíná dvojkou. Po sedmé už se většinou mění na trojku. Platí stále, i nyní, v druhé polovině září. Přičtěte si k tomu vlhkost a výsledkem této rovnice je, že na příliš běžců ráno nenatrefíte. Aspoň ne mého a mladšího věku. O lidech staršího věku jsem se již zmiňoval. Ti cvičí, procházejí se, poklusávají, kde se dá. Disciplína na jedničku. Zrovna nedávno mě jedna starší paní, znalá anglického jazyka, pochválila, jak pěkně cvičím. A dodala něco ve smyslu „no jo, Vy jste ještě mladý“. Chtěl jsem opáčit svou klasickou odpovědí, že už zase takový mlaďoch nejsem a bývalo to lepší, ale v tomto případě jsem raději moudra spolknul a vysekl poklonu místní starší generaci. Aniž bych pochleboval nebo lhal. Můj neskonalý obdiv fakt mají.
Mimochodem, paní jsem tipoval na čipernou babí okolo 70 let. Prdlajs. 90 let jí je. Mě potěš. Už se nedivím, že v roce 2025 se budou konat světové hry seniorů na Tchaj-wanu. Zvažuju, že bych se přihlásil. Ale zase nevím, zda se mi chce dostat od lidí 80+ na zadek. By pak ani to slavné chození kanálama nestačilo.
Kromě vedra, jak se takhle běhá po městě? Vcelku bezproblémově. Málo aut, málo lidí, široké chodníky. Sem tam se najde i nějaký park. A když ne, stromy tu jsou na každém rohu. Spíš pětníku. V prachu a smogu neběháte. Na to kupodivu Adidas (Addis Abeba) byla mnohem horší. Střed města je placka. Nějaký kopeček se „kolem centra“ najde, jen často, než se k němu doběhne (2-3 kilometry), je už kolikrát to samo o sobě v místních klimatických podmínkách výkon. Když potom opravdu chcete klusat nahoru, bývá to dost strmě. Např. oblíbená vyhlídka na město ze Sloní hory znamená se připravit na hezkých pár minut po schodech nahoru. Přirovnal bych to ala z Újezdu na Petřín non-stop po schodech. Dneska jsem měřil, cca 9 minut funění do schodů ve 30 stupních… zkuste si, žádná pr…ča to není. Po dvou dnech pak budete rádi, že tu všude mají výtahy. No ale schody jsou základ, sem tam hecnout se musí.
Když už trošku více běžců po ránu potkáte, je to buď v nějakém parku (např. oblíbený Daan Park) nebo podél řeky. Na těchto místech už se kolikrát najdou slušní chrti s tričky za doběhnutí maratonů v Tý-Píčku, Ósace a jiných místech méně či více vzdálených. Tričko z maratonu v Pekáči (Pekingu) se přiznám jsem tedy ještě v ulicích neviděl. Každopádně se jim to běhá, když mají 50 kilo, jako Etiopané, a žádné knedlíkové zadky. Proto radši čím dál víc tíhnu k tomu cvičení a pobíhání mezi seniory. Nějak si to ego nahonit musím.
Mimo obvyklých scénářů běhaná po ulicích, parcích, je možné zabrousit i na běžecký ovál. Takřka každá škola má sportovní hřiště, běžeckou dráhu a v hodinách mimo výuku jsou tato sportoviště otevřena veřejnosti. Ráno mezi 6 a 7 hodinou a pak odpoledne po páté. Víkend celé dny. Jsou výjimky, ne všechny své dveře otevřou. A byť v přírůstku obyvatelstva nedominují, pořád tu žije dost lidí, i dětí, a školu po městě s buzolou v ruce hledat nemusíte.
Sportování ve škole mohou někdy ovlivnit aktuální podmínky. Závody, školní akce anebo večerní samostudium. To je pak i v 7 hodin večer dovoleno pouze tiše poklusávat dokola. Bouchání míče o zem a úporná snaha ho sem tam hodit tak, aby propadl obroučkou, je zakázána. Ruší to. To už vím. Osobní zkušenost. Bylo mi krásně sděleno ostrahou školy. Čínsky. A zaplať kdokoli přeloženo přítomným studentem. Do angličtiny. Z mého výrazu tváře, na rozdíl od šerifa, pochopil, kolik toho asi rozumím. Poker face mi nikdy nešel. Na mou obhajobu, že si mám ten míč strčit někam, jsem pochopil i bez znalosti mandarínštiny. Takhle to tedy jistě neřekl. Byl slušný. Ale stejnak mě nakejřil.
Pakliže se jdete jen proběhnout po městě, ráno rozhodně běhavější večera. (u mě platí všude, tedy objektivitu necháme malinko stranou) Jak jsem psal, méně lidí, aut, všeho. Vzhledem k vedrům tu dost obchodů, lidí, mládeže ožívá až po západu slunce. I ve všední dny. Ráno prostě klídek. Maximálně o víkendu se pár navrátilců z nočního mecheche najde. Avšak v porovnání s Prahou, Adidasem je to vysloveně procento. Promile. Plus jim jste totálně buřt, protože jako vždy čumí do mobilu, a nepořvávají na vás.
Kupodivu jsou pak pro běhání lepší bulváry, hlavnější ulice. Často široký bulvár se rovná i alej stromů. Prostorné chodníky. A hlavně, pokud už je nějaký vítr, je třeba ho hledat hlavně tam a ne v malých uličkách. Jedinou překážkou jsou pak ty jejich semafory a velké křižovatky, které vás klidně na pár minut zastaví. Někdy se to hodí, ne že ne. Pokud se nechce zastavovat, běží holt člověk tam, kde je zrovna zelená. Třeba si i kousek zaběhnout. (žel někdy je červená ve všech směrech) U těch menších jsem se naučil, že po ránu na nějakou červenou kaká pes. Zpočátku měl trošku ostych, ale místní mě ho zbavili. Ještě po mně nikdo střílet nezačal.
Po městě najdete i hafo menších parčíků. Existují hluší místa, ne že ne. Aniž by člověk běžel 10 kiláků, pár se zmerčit vždy dá. Skoro vždy v rámci parčíků je nějaká klouzačka, zábava pro děti. A nějaké, jak já říkám, tyče. Tzn. bradla, hrazda. Hlavně tedy pak různé venkovní cvičící stroje, u nás terčem posměchu, zde využívané hojně seniory. Myslím tím různá kola na točení ala velkým volantem, nášlapy simulující něco jako běh na lyžích atd. Ráno osázeny seniory, odpoledne dětmi. I Vikoušova oblíbená kratochvíle to je. Hrazdy na shyby, přítahy jsou též celkem základním vybavením. Fakt čumím, co na nich místní staříci jsou schopni vyvádět. Namakanci z fitek, ze zvedání činek, by asi dostali slušně na frak. Jen jednu poznámku bych si dovolil – opravdu by nešlo nějakou tyč dát malinko výš, než max. pro lidi měřící 170cm?? Safraporte i ten Číňan někdy naroste. Vzpomeňme na Yao Minga. Kdo nezná, ať googlí. Nápověda: basket, pivot, NBA. Snad už jasnější.
Závěrem? Až na to počasí, a proluky na semaforech, to klusání po ulicích Tý-Píčka není nijak strašidelné. Navíc pořád razím jedno heslo. A ne, není to motto „není špatného počasí, jen špatně oblečeného sportovce“, poněvadž to je pěkná blbost. A reklamní tahák, proč si koupit větrovku za 10 litru. Já jsem zastáncem prozaičtějšího „běhat se dá všude“. Ale i to si rád nechám občas vyvrátit.