Sobota dopoledne. A zase výlet. Zase po městě. Zase kam nás metro přiblíží. I když minulou sobotu jsme vlastně výletování za poznáním vynechali. Ačkoli… jeli jsme do obchodu Costco. Takové americké Makro, co tu má pár poboček. Ve finále i to byl celkem výlet. Martina s Oliváčem v kočárku busem, já s Vikoušem po svých. Tedy já po svých, ona na koloběžce, kterou si vydupala. Spíš vyřvala. Představa, že se za chvíli otočíme nebo i my skočíme na bus vzala za své. Ona to fakt skoro celé ujela!! Většinou do pěti minut táhnu koloběžku na ramenou. Někdy i s Vikoušem. A ujela to v dost svižném tempu. Co neujela, to uťapala, až na poslední kus „za řekou“, poslední kilometr z cca čtyř a půl jsme si už vzali Ubera. Se záminkou, ať na nás holky dlouho nečekají. Ale přiznám se, dost i proto, že potom popobíhání za ní jsem už byl celkem ready na sprchu. Opět.
No, tolik má pravidelná odbočka od tématu a zpět k poslední sobotě. Shandao Temple. Ty bláho, co k tomu vlastně napsat?? Je to na modré lince metra, pár stanic od nás. Toť asi tak vše. Je to zmíněno v letáku v metru, kde kromě mapy metra najdete, co vše zajímavého můžete poblíž zastávek vidět. Tenhle budhistický chrám tedy úplně nevím. Pravda je to největší budhistický chrám v Tý-Píčku. Ale to je tak všechno. Je asi 30 let starý, postaven ala moderně. Ve finále nezáživná krychle připomínající spíš nemocnici? Úřad? Poštu? Něco z toho. Vevnitř modlitebny ve stylu konferenčních sálů. V jednom tři velké sochy Buddhy. Upřímně, to jsem si zjistil až po naší návštěvě. Viděli jen základní sál v přízemí a raději šli zase o dům dál.
Nebo spíš o jeden blok, kde se nachází Central Art Park a Huashan 1914 Creative Park. V centrálním parku umění se konal víkendový trh, řetězec Carrefour tam sponzoroval nějaké stánky s dobrotami a pro nás to hlavní, je tam super dětské hřiště. Na jejich nedostatek si asi úplně nemůžeme v Tý-Píčku stěžovat. Takže náš starší křikloun se mohl aspoň chvilku vyřádit. Než jsme se zavítali podívat do onoho kreativního parku.
Těchto kreativních parků je po městě více. Např. u našeho dřívějšího dočasného bydliště byl také jeden takový – Songshan Cultural and Creative Park. Co jsem pochopil, jedná se o staré budovy, většinou nějakých fabrik, výroben, které nezbořili na úkor věžáků a udělali v nich umělecké obchůdky, prostory pro výstavy, kavárny a tak dále. Zkrátka „hipster place“. Park v Songshanu je kupříkladu bývalá továrna na cigára (rozuměj tabák), Huashan 1914 CP je pak bývalé vinařství. Na saké. Místo chlastu a cigár se tu roztahují designové předměty a zdobená kafíčka. Tomu říkám pokrok.
Jak název napovídá, vinařství bylo založeno roku 1914. Když se specializovalo na saké, kým asi? On i ten rok už sám o sobě (snad) dost řekne. Japonci tu začali s rýžovým vínem, a to i přes změny majitele a menší úpravy nabízeného sortimentu tu zůstalo až do roku 1987. To ceny pozemků gradovaly až tak, že si raději vinařství sbalilo svá fidlátka a odstěhovalo se za město. V roce 2003 to tu pak převzala Rada pro kulturní záležitosti a od konce roku 2005 tu jest ono kulturní centrum.
Za nás rozhodně zajímavější než onen chrám. Jelikož tahle turistika byl můj výmysl, aspoň malinko jsem se tím vykoupil. Navíc v kulturáku byl i bar s točeným a krásně vychlazeným pivem San Miguel. Já vím, naši pivní znalci by ohrnuli nos, ale sorry jako. Cerveza v horkých dnech prostě chutná. Rozhodně to bylo lepší než naše pokrmy k tomu. Malá pizza a panini z mrazáku. Ani se snad neptejte za kolik. Na druhou stranu stěny obložené regály s elpíčky, hudebními plakáty, staré mixáky a repráky kolem… berme tak, že se platilo za tu hipsteřinu.
Pár ulic odtud je ještě Qidong Street. Ulice se starými japonskými domy. Takové chajdičky. Spíš zajímavý malý kousek vesnice mezi monstr baráky. Překřtil jsem to na Břevnov. Kus vesnice ve městě.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/yt8BS8eGBZhJU5VX7