Za názvem Sloní hora netřeba hledat žádnou metaforu či mou oblíbenou přezdívku místa. Ne, jako je tomu v případech, kdy chodím na kávu k Mumínkovi, na hřiště s dětmi k Sově, k Ptákovi, u Vuitona atd. Malá poznámka – u Vuitona, jelikož tam je velká fluktuace maminek s luxusními, nejen, kabelkami. Vlastně o menší metaforu se jedná. Hora, či spíš kopec, nese název dle svého tvaru. Který prý vzdáleně připomíná slona. Jelikož je celý zelený a zarostlý lesem, těžko soudit. Tak možná spíš mamuta.
Sloní hora, už jsem jí zmiňoval v kapitole o ranním tělocviku, je kopec v Tý-Píčku kousek od slavné „stojedničky“. Fakt, co by kamenem dohodil. Oblíbené místo pro turisty, i místní, na fotečky s panoramatem města a mrakodrapem. Ale zároveň i výchozí bod turistických tras po kopcích více či méně vzdálených. Za sloní horu můžete směle pochodovat dál. Přes další zvířátka. Sloní hora není jediná, ještě je tu Lví, Tygří a Leopardí pahorek. Vlastně z konečné červené linky metra můžete naskočit na trasy a štrádovat si to, jako někde v Brdech. Abych zase jednou nahodil přitažené přirovnání k české kotlině.
Přičemž na startu u výšlapu na Sloní horu je nutné počítat s procesím lidí. Často oblečených jako např. na onom hřišti u Vuitona. Na trekách dále to je už jsou spíš osoby staršího data narození, také v ne úplně low-costovém oblečení, ale již tedy více outdoorovém. Batůžky na zádech, hůlky v rukách. Chození po kopcích je tu, min. právě mezi staršími ročníky, oblíbenou aktivitou. Kolikrát brzo ráno uvidíte i autobus, jak nabírá zasloužilé batůžkáře a veze je ťapat kamsi za město.
Na to, že procházíte v podstatě džunglí, nemusíte se bát, že zabloudíte. Pokud nejste úplný trdlo. Směrovky, rozcestníky, a hlavně furt jdete po chodníčkách. Do kopce, z kopce po schodech. Z chodníčků bych asi úplně nescházel. Jednak to může být fakt na mačetu, nebo hrozit sešupem dolů. A druhak už i tu prý lezou různá milá zvířátka. Kupříkladu hadi. A nemyslím zrovna slepýše.
U cest sem tam narazíte i na nějaké to pítko, záchod anebo třeba badmintonový kurt či venkovní posilovnu. Kdyby vám náhodou nestačilo šlapat schody nahoru, můžete si tu ještě dát do těla i takto. Ony ty schody, i jen na Sloní horu, která má asi 180 metrů, jsou celkem výživné. Sem tam strmé, někdy nakloněné. Ne nadarmo jsem si přihodil při výběhu na ní přívlastek „asi milion schodů“.
Toliko vše ke Slonovi. Jen pár řádků k pár fotkám.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/2VGzL7M9kdpcVZzU8