Pravdou jest, že za těch více jak 8 měsíců, co pobýváme v Tý-Píčku, jsme už měli povícero šanci poznat místní zdravotnictví. Konkrétně já tu byl v nemocnici asi častěji, než kdy byl v Česku. Se sebou, s jedním dítkem, s druhým dítkem, se sebou, s jedním dítkem, se sebou atd. Ne, že by nám tu pořád něco bylo. Nebo, že bychom byli extra velcí hypochondři. Mě většinou museli k doktorovi dotlačit párem volů. Ale tady je to asi dost dáno tím, jak zdravotnictví funguje, jaký k vám má personál přístup a tak dále. Jinými slovy, pokud nevíte, na jaké oddělení přesně jít (což s naší znalostí čínštiny nevíme nikdy), jde v klidu na večer, o dnech volna zajít na pohotovost, aniž by někdo z nás měl zaraženou sekyrku v hlavě. A aniž bychom dostali přednášku o tom, co děláme na pohotovosti, jak si teda počkáme… no zkrátka si nevyslechli spoustu milých, na duši hřejivých slov od zdravotnického personálu.
Jako své boty znám především jednu nemocnici. Nemocnice adventistů sedmého dne v Tchaj-peji. Ne, že bych byl fanouškem jejich církve. Ne, že bych byl fanouškem jakékoli církve. Důvod je čistě pragmatický. Mají mezinárodní prioritní centrum. Tedy opět, pokud nemáte sekyrku v hlavě, či třeba čtyřicítky horečky, lze se bez problémů objednat sem. Angličtina zaručena.
U doktorů znalost jazyka anglického asi moc nepřekvapí. Kolikrát mi pokládají otázky, u nichž víceméně jen tipuji, jestli odpovím ano či ne. Stejně tak, když pečlivě do detailů (jak jinak zde) vykládají vaši diagnózu. To kolikrát čumím jak puk i v Česku, natož tady, kdy se nějaký ten latinský výraz spojí s odbornou angličtinou. Ačkoli, pořád lepší než mandarínština. Tam bych asi v klidu odkýval kolonoskopii, a ještě s úsměvem na rtech. S úsměvem pod rouškou.
A jak to celé v nemocnici funguje? Náramně. Ať už objednaní, nebo na pohotovosti, hned po příchodu změří tlak, puls a teplotu. Jste-li na pohotovosti, jen tak mezi měřením vyzvídají, co vám je. Resp. když jsem tam byl s říznutým prstem, bylo asi celkem jasné. U rýmičky to již trošku rétoriky vyžaduje. Tohle vstupní měření si kolikrát můžete udělat sami. Min. tep a puls. Strčíte svou ruku dle instrukcí na obrazcích do takového rukávu, chvíli počkáte a odeberete ze stroje účtenku s hodnotami svých tělesných funkcí. Někdy je přístrojů řada vedle sebe, vypadá jak přepážky na poště. Jen to rychleji odcejpá.
Máte-li naměřeno, chvilku počkáte a šupajdá k doktorovi. Na oddělení péče pro cizince se může stát, že vás pošlou na vyšetření do sekcí pro místní obyvatelstvo. Ovšem žádný strach. Vyfasujete doprovod, který vás až na místo dovede, u doktora vyřídí formality a za chvíli se vidíte na displeji na čekací listině. Žádné vysvětlení formou: „Půjdete halou rovně, na konci výtahy do 3. patra, vystoupíte, dáte doprava, hned doleve skrz oddělení ORL atd…“. I ňouma jako jsem já, který byl schopen dvakrát zabloudit ve stejné porodnici, to zvládne.
Ve finále, pokud máte brát nějaké medikamenty (v těchto končinách skoro vždy), vyfásnete recept. Klasika. I když on to úplně recept není. Spíš seznam přiložený k účtence. Nemáte-li místní pojištění, odejdete si ke kase, zaplatíte a plynule pokračujete k výdeji léků. Žádné obíhání lékáren v blízkém, či vzdáleném okolí. Žádné předpisy léků, které aktuálně nejsou k dostání. Navíc už na seznamu léků máte krásně vpravo nahoře velké číslo. A tak u výdeje jen počkáte, až se rozsvítí to vaše. Žádné další tahání sportky čekačky, nic takového. Paní u výdeje s vámi pečlivě projde, zkontroluje jméno, informuje co, kdy a jak brát. Což jen v podstatě přečte text napsaný na pytlíkách s léky. Text pro vás psaný anglicky. A potvrdí si s vámi lhůty expirace. Asi formalita, puntičkářství, ale kolikrát tohle s vámi někdo u lékaře řešil?? Nejen cimprlíci, ale i dost puntičkáři jsou.
I přese všechnu ochotu a píli, nějakou hodinu v nemocnici kolikrát taky pobudete. Z celého procesu ovšem máte tak nějak dobrý pocit. Jako, že to funguje. Nedrhne. S nikým se nemusíte dohadovat, nechat ze sebe dělat hlupáka… no prostě neodcházíte nasupení. Pro místní to je ještě snazší. Minimálně ten start. Kartičku pojišťovny přiloží na displej, ruka do rukávu změřit puls a tep a mají hotovo. Rovnou je hodí do příslušné fronty. I takhle to může u doktora v 21. století vypadat.
P.S.: aby nedošlo k mýlce, z vlastní zkušenosti hodnotím zdravotnictví v ČR na vysoké úrovni. Co se lékařské péče týče. Ale ony věci kolem… systémy o 20 let pozadu… ten lidský přístup…