Malá narážka na kupní silu místního trhu a dychtivé snaze po ziscích od světových firem. Nejen na kupní sílu, ale i co se poptávky týče.
Už jsem to popisoval dříve, jak je vcelku běžné, že kolem vás prosviští v Tý-Píčku nejnovější modely vozů značek Mercedes, BMW, Porsche a dalších. Povětšinou ve slušné výbavě a s nejsilnějším motorem. Jinými slovy, žádná béčka. O vozech značky Tesla ani nemluvě. Těch tu je požehnaně. Byť jejich cena s velko-odbytem klesá, za lidová vozítka bych je stále nepovažoval. No a konkrétně zde na Tchaj-wanu jde o vcelku paradox. Lehce úsměvný. Značka sic patří panu Muskovi, avšak asi všichni víme, kde se vozy montují a z valné většiny součástky vyrábí. (nemluvě jen o bateriích) Tudíž sypou peníze do kapsy pana Xi, který by je mohl použít kupříkladu na výstavbu škol, rozvojové projekty anebo třeba k nějaké menší invazi. Toliko asi k tomu, jak moc se tu hrotí nepřátelství mezi pevninou a ostrovem.
Kromě luxusních vozů tu jsou v kurzu samozřejmě i top modely telefonů, značkové oblečení a u žen kupříkladu luxusní kabelky. Pokud má na sobě velké LV, jsem schopen sám dešifrovat, jinak na tento fakt bývám upozorňován Martinou. Jež pak hned v mobilu hledá a ukazuje mi na internetu, o jakou tašku jde a kolik za ní musíte vypláznout. Možná tím chce něco naznačit. Nevím.
Již jsem též zmiňoval (sakra, to už nemám o čem psát?), že vyšší fluktuaci obchodů jako Dior, Cartier a jim podobných značek jsem nikde, nikdy neviděl. I malý obchůdek, v zapadlé uličce, z jedné strany se 7Eleven večerkou, z druhé s bistrem nabízejícím nudle za pár šupů, má v sortimentu klidně tyhle taštičky. A o podvrhy se nejedná. Si myslím, by místní nezkousli. Byla hrozná potupa. Navíc na to zkrátka mají. Ne všichni, ne každý, ale pořád jich je dost.
Tím se snad už dostávám k jádru pudla. Evropský trh je pro velké značky vlastně prd. OK, dobře. Úplně zanedbatelný ne, ale v porovnání s místními končinami, je to zkrátka prcek. A to si dokážu představit, jak je naopak ještě Tý-Píčko prcek oproti Pekáči (Pekingu), Šanghaji, o takovém Hong-Kongu ani nemluvě. To se pak vcelku snadno dlabe na porušování lidských práv, de facto vykořisťování menšin, potírání kulturních, náboženských a jiných rozdílů. Pokud v Miláně Louis Vuitton prodá deset kabelek, v Šanghaji to musí být tak tisíc. Jsou pak snadné počty.
Vidět to lze i u zboží mně bližšího. Tedy toho sportovního. Od jízdních kol počínaje, po samotné oblečení, boty. Na běhání top model Adidas nebo Nike (najděte si sami v e-shopech, kolik to koštuje), na chození boty ON Running. Jak jsem je překřtil „běžecké boty, ve kterých nikdo neběhá“. Jen v nich chodí už davy. Švýcarská značka, která raketově letí nahoru, její tváří a spolumajitelem je Federer, a mimo jiné dost drhne na nízkých nákladech výroby (myšleno platech rovných almužně) ve Vietnamu. Ostatně, takových značek je více. Jen ON Running na tom trhne marži zhruba 400%. Holt Švýcaři. Jen tak pro info, kdybyste někdy uvažovali o koupi.
Zcela upřímně. Pokud bych byl top manažerem nějaké takové firmy a dle ekonomických zákonů by byla mým hlavním motorem maximalizace zisku, těžko bych se choval jinak. Myšleno stahoval se z trhů jako je Čína. U Ruska asi už diskutabilnější, přece jen nějaký morál je třeba i kvůli reklamě a PR si uchovat. Tam se to holt udělá nějakou oklikou, nebudu to tam rvát na přímo.
To jen pár řádků k tomu, až si zase v Evropě budeme myslet, jak jsme pupkem světa. A jak vše víme nejlépe. Třeba i přímo my Češi.