Dorazila nám velevážená návštěva. Ivča se svým dvanáctiletým jinochem Fredíkem. Hostíme, provázíme, doporučujeme, co se dá. To znamená volného času ještě méně. Jsem netušil, že to vůbec jde. Takže ani na psaní mých blábolů. Což je patrně i dobře.
Třeba se poštěstí ještě něco více sepsat, než se zdekujeme na červenec do své domoviny. Zatím aspoň pár řádků, a hlavně fotek z míst, kam jsme si dovolili naše hosty zatáhnout. Po hříchu na některých ani my sami doposud nebyli. A vlastně se dá říct, že za těch pár dní, co jsou zatím u nás, toho viděli zhruba stejně jako my za 10 měsíců.
Kromě tradičních lákadel města Tý-Píčka jsme si tak dovolili naše hosty vytáhnout i na jeho severní okraj. Vlastně za něj. Do Nového Tý-Píčka. První červnovou sobotu se jeli podívat na Wuji Tianyuan Temple. Chrám s 5ti patrovou barevnou pagodou. Žádná velká pamětihodnost to není, asi 50 let stará, ale týčí se v zelených kopcích a prostě to vypadá pěkně. Hlavně na jaře, když to kolem kvete. To nebyl náš případ. Z vedra a blížící se bouřky, tedy takřka 100% vlhkosti, jsme kvetli spíš my. Minimálně se důkladně zalili vlastním potem.
S prvními kapkami deště se pak přesunuli z kopce dolů do Tamsui. Čtvrti, nám už známé. Přímořská, u řeky, se starou portugalskou pevností, možná trošku hrající si na malou Itálii. Malé Středozemí. Promenáda poděl řeky u jejího ústí do moře. Nápisy pasta, gelato na každém rohu. Minimálně blíž ústí. Dál od něj to je už zase Asie. Škoda, že pro nás opět s kapkami deště. Ve finále promočení zevnitř i zvenku. Což není nic neobvyklého na ostrově zdejším.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/h8zyTYZwuxvanBdj9
V neděli už pršelo od rána. A co v dešti dělat? Schovat se někam pod střechu. Naštěstí ve městě existuje něco jako Národní palácové muzeum. Pro nás, resp. mě minimálně, též věc nová.
Muzeum nabízí staré čínské poklady pocházející z různých dynastií, i předměty více jak 2000 let staré. Jen malá poznámka, pod pojmem poklad si nepředstavujte truhlu zlata jak z Pirátů z Karibiku. Jsou to prostě staré sošky, mističky, vázy a podobné věcičky. Jež se však, co se hodnoty týče, truhle plná zlata hravě vyrovná. Překoná. Jedná se o poklady z pevninské Číny, které pan Čankajšek se svými kumpány narychlo sbalili, když je komunista hnal ze země. Proto není divu, že nějaké velké mezinárodní zápůjčky se moc nekonají, jelikož se pánové na Tchaj-wanu obávají, aby si to někde sluhové pana Xi nezkonfiskovali a neodvezli do Pekingu.
Budete-li mít štěstí, můžete vidět vystavené i čínské zelí. Nekecám. Největší skvost. Kus jadeitu opracovaný do tvaru čínského zelí. My tohle štěstí neměli a viděli jen jadeitový bůček.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/vgzR66FW2JPqbXch6