Po návratu z Etiopie se dostavila menší tvůrčí odmlka. Avšak své příznivce, oba dva, nezklamu. Asi po půl roce jsem se rozhodl opět sesmolit pár řádků z nějaké naší výpravy. Pravda, není jich tolik, kolik bývalo, a rozhodně žádná velká exotika. Asi nic extra objeveného. (ne, že by ty z afrického kontinentu v něčem objevné byly) A začnu u hlavního města země Lega a Malé mořské víly. Kodaně.
Do Kodaně jsme vyrazili v podstatě na víkend uprostřed září léta páně 2019. Jednak je Kodaň z Prahy, co by kamenem dohodil. A pak se aktuálně jedná o hodně „trendy“ město. Minimálně mi tak přijde. Město, v němž se míchají starší, v podstatě dělnické, baráky a moderní architektura. O dánské zálibě v designu ani nemluvě. Jen o soše Malé mořské víly na kameni to není. Naštěstí. Chvála bohu.
O Kodani začnu trošku ze široka. Jak je mým zvykem. Držím se svého kopyta. Nebudu psát o tom, kde Kodaň leží, jak je velká, že to je placka, a i když slunko svítí, je tam pěkně frišno. Hlavně kvůli větříku, který tam často a silně vane. Zajímavější je v tomto spíš její obyvatelstvo, jež je značně kosmopolitní. A to užívám ještě slabého slova. Alespoň já jsem tedy druhý Londýn nečekal. Oč více překvapující to je, vzhledem k nastavené ekonomice v zemi. Zjednodušeně, vše ukrutně drahé (jídlo, pití, ubytování…), daně ukrutně vysoké (snad nejvyšší v Evropě), ale i přesto všichni hrozně šťastní a spokojení. Možná i proto, že chlastají jak Dánové. Což není jen tak ledajaká fráze. Pití alkoholu jim není cizí. A co jsem tak poznal a doslechl se, klasické české „jdeme na pár“ se u nich moc nenosí. Sice jdou třeba jen jednou týdně, za to až do mrákot. Proti gustu žádný dišputát, nebo jak se to říká.
Většinu těchto mouder jsme nabyli od našeho kamaráda Juráše, českého architekta, který už asi šest let žije v Kodani. Nejsme tak vlezlí, abychom zastavovali lidi na ulici, a ptali se jich na daně, ekonomiku, politiku a podobná témata. Díky němu tak třeba i víme, že běžný byt v Kodani má asi 30 metrů na čtverec. V lepším případě alespoň vlastní záchod, ale mít svou vlastní sprchu je už vysloveně luxus. A pokud jí máte, dost často u záchodu nebo přímo na něm. Častější variantou jsou ovšem koupelny někde v přízemí, sklepě budovy. To, když pak bydlíte ve 3. patře, a pozvete si kamarády na návštěvu, z nichž ona je ve stavu těhotném, stane se pro dotyčnou pobyt v Kodani pár denní očistou. Či spíš naopak, nečistou. Jelikož zkrátka než s bachorem chodit 4 patra do sklepa dolů, tam zjistit, že jsou sprchy obsazeny, a pak se zase hrabat nahoru, to se na to jeden může vy… kvajznout. A přesně to naše kamarádka také udělala.
My šli vlastní cestou, pronajali si pokojík v hotel Wake Up Copenhagen de facto v centru města. V sousedství Kongens Have. (královských zahrad a paláce) Hotel moderního střihu, to znamená k tomu, abyste se přihlásili a vzali karty od pokoje, nemusíte s nikým přijít do styku. Vystačíte si s dotykovou obrazovkou. Ti, kteří tak rádi komunikují s jinými lidmi jako já, to jen ocení. Ačkoli ve finále pak stejně seběhnete na recepci, zeptat se lidské bytosti, jak to máte se snídaněmi (jsou-li v ceně či nikoli) a jestli jste náhodou nevyfásli jednolužák místo pokoje pro dva. Nevyfásli. Je asi samo o sobě nejvíce vypovídají, že ani s velikostmi pokojů pro turisty to příliš nepřehánějí. Alespoň tu koupelnu jsme měli vlastní. Byť tedy takový vzdušný a průhledný kamrlík to byl. My jsme spolu už nějaký ten pátek a máme za sebou 3 roky v Etiopii. Takže v pohodě. Pro čerstvě zamilované či v příbuzenském vztahu bych ovšem nedoporučoval.
Hlavní devíza toho ubytování ovšem nespočívá v prostornosti pokojů, nýbrž, jak už bylo zmíněno, v dobré poloze. Kdo by taky trávil čas na hotelu, když je v Kodani na skok, že? Kousek, asi 10 minut to odtud máte na Nyhavn. Je onen známý přístav, slepý kanál s barevnými domečky. U sochy Malé mořské víly jste taky zhruba za 45 minut. Vlastně všude tam, kde to za něco stojí. S MHD, kromě využití metra pro cesty z letiště a na letiště, si moc lámat hlavu nemusíte. Pěšky v pohodě zvládnete. I netrénovaní jedinci. Případně můžete využít nejoblíbenějšího dopravního prostředku v Kodani. Tím jest jízdní kolo. Jen se dopředu naučte trasu, kam a kudy chcete. Kolařů je tu fakt hafo a někdy maso. Co jsme mohli vidět. Pro ilustraci snad postačí zmínit, že řidiči automobilů tu jsou těmi ukázněnějšími. A ve výrazné menšině.
Jestli nějaký dopravní prostředek stojí za to se s ním svézt, jedná se o loďku a plavbu kodaňskými kanály. Vyjde asi na hoďku času. Představuje dobu akorát, abyste úplně nevymrzli a nepočůrali se. A uvidíte v podstatě vše zajímavé. Plus někdy logicky z trošku jiné perspektivy. Klasická turistická atrakce, ale za absolvování určitě stojí.
Můžete se pokochat kupříkladu pohledem na čtvrť Holmen, přístavně industriální ostrov / ostrůvky, které se v duchu doby mění na centrum food marketů apod. Na něm se tyčí i spalovna odpadků. Ovšem ne ledajaká. Bychom nebyli v moderním městě 21. století, aby se i pro blbou spalovnu odpadků nenašlo nějakého dalšího využití. Tím je v tomto případě sjezdovka na její šikmé střeše. Na rozdíl od Dubaje není krytá, ale i tak dobrý. Aspoň trochu korigujeme náskok.
Loďka s vámi propluje i kanálem poblíž Christiánie. Christiánie (svobodné město Christiania), kdo by neznal, je takový stát sám pro sebe. Na začátku 70. let se sem, do zrušených kasáren, přistěhovali členové hnutí Hippie a vyhlásili si svůj „zcela“ svobodný stát. U slova zcela zdůrazňuji ony uvozovky. Jedná se v podstatě o anarchistickou, squatterskou komunitu, která si ustanovila svá vlastní pravidla. Pokud bych chtěl být hodně jízlivý, těmi jsou v zásadě volná konzumace marihuany, hašiše a „nicnedělání“. Jinak jsou samozřejmě hrozně nezávislí na současném globálně konzumním světě. Pokud byste se pak ptali, z čeho žijí, jak obstarávají potravu, tak tu a tam si něco vypěstují (nejen tu marihuanu) a pak sem zkasírují nějakého toho turistu, uspořádají nějaký volnomyšlenkářský koncert za směšný volnomyšlenkářský peníz a podobně.
Stojí za to sem zajím. To ano. Mnoho turistů sem primárně míří. Pocítí onen „free spirit“, uneseni místní atmosférou anebo za něčím jiným. Plus třeba graffiti moc jinde v Kodani neuvidíte. A že tady street art zajímavý je, o tom nijak nepolemizuji ani já. Jen když si to tam tak procházíte a vidíte místního, jak kouká upřeně do svého iPhone, přijde minimálně malinko zvláštní. Něco jako když vidíte Masaje v tradičním hábitu se zlatými hodinkami na ruce.
Každopádně dánská vláda je doposud toleruje. Pokud nesklouzává k násilnostem a tvrdším drogám, policie nechává být. My tedy paradoxně měli to štěstí, že viděli zásah policistů na místě. Důvod nám byl neznámý, tak nebudu více spekulovat. Ve finále asi pěkný vztah pro obě strany. Jedna má za to, jak si nezávisle žije. Druhá, než aby komunita dělala neplechu všude možně, nechá jí kus města a trochu té volnosti.
Zbytek, není jich úplně málo, zajímavostí města si jistě každý najde sám. Park Tivoli, budova Opery, budova Černý diamant alias královská knihovna atd. Co tedy dalšího? Gastronomie. Ta dánská je vyhlášená. Vlastně spíš není žádná. Jak je město kosmopolitní, tak jsou i restaurace, bistra. Asi jako v každém evropském městě. Jen Kodani jaksi schází něco echtovního. Vlastně pardon. Jedna věc by tu byla. Smørrebrød. Dánský obložený chlebíček. Spíš krajíc chleba, žádná veka. Na něm buď losos, tatarák, krevety… všechno možné. Uherák asi ne. Hojně obložené, chutné, něco extra originálního ne, a za malý peníz také ne.
Ještěže tu jsou i ty mezinárodní kuchyně. A mají tu i etiopské restaurace. Samozřejmě jsme nemohli nejít. Konkrétně, už je mi trapné psát, pár set metrů od našeho hotelu, restaurace Fevens. Podle Google maps by se tak měla jmenovat. Pan majitel tedy Etiopan není, což nás při vstupu malinko zarazilo. Mé naučené úvodní fráze v amharštině zůstaly nevyužity. Naštěstí jeho manželka je. A pro vaření v kuchyni byla naverbována i paní tchýně. Kvalita zaručena. V kombinaci s ingrediencemi evropského typu (jinými slovy netrénovaný žaludek se z nich hned nepo…) lahůdka. Doporučoval jsem už z Etiopie a doporučuji i z Kodaně. Rozhodně zajděte!
Další tipy do Kodaně? Určitě se neobtěžujte s výběrem hotovosti, Dánských korun. Staromilsky jsem na letišti udělal a pak pomalu nevěděl, kde je udat. Vše přes platební kartu. V sebemenším kiosku, v sebe zasmušilejší nálevně. Používat při platbě hotovost je až tak neortodoxní, že si ode mě Juráš musel pár papírků půjčit, aby se podíval, jak vlastně vypadají. Po šesti letech.
Učit se pár místních frází je taky nošení dříví do lesa. Nenarazili jsme na nikoho, kdo by neuměl anglicky. Snad kromě Etiopanky ve výše zmíněné restauraci. To nepřekvapilo. Jinak každý mluví a to tak, že opravdu mluví. Jako by se jednalo o rodný jazyk. To znamená i tady jsem tahal za pomyslný kratší konec při konverzacích.
Sumář?
Kodaň na žití asi úplně ne, na víkendový výlet ano. Zajímavá, pěkná, je to z Prahy kousek, navíc letenky bývají často za velmi příznivý finanční obnos. Na druhou stranu, co třeba ušetříte na letenkách do Kodaně oproti jiným destinacím, počítejte tu necháte za něco jiného. (jídlo, pití bez problému) A spíš ještě něco navíc. Spíš ještě něco hodně navíc. Ale na tu čumendu, udělat si jednou do roka radost, proč ne.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/sw4omWUCpXK1HvvH6