Výletění po evropských městech pokračuje. Poslední listopadový víkend roku 2020 a pár dní v Seville. Městu v Andalusii, na jihu Španělska, kde zkraje prosince omrzliny nehrozí. Minimálně nám rozhodně ne, jelikož v den našeho odjezdu, neděli 1. prosince, byla denní teplota 20 stupňů a nebe vyluxované od mraků. Bunda a mikina se rychle tlačily na zádech v batohu a pod ním a tričkem záhy začal lehce vlhký pocit panovat.
Na výletu do Sevilly byla zajímavá už sama cesta. V našem případě asi už nepřekvapí, že zajímavá ne zrovna v pozitivním slova smyslu. Takže… jelikož do tohoto města, světe div se, není přímého letu z Prahy, rozhodli jsme se letět z Vídně. Letenky za příznivé ceny, někteří naši známí běžně létají z Mnichova či Vídně, už jen kvůli té ceně, takže proč ne. Pročpak bychom i my nemohli jít touto cestou.
Samozřejmě to jde. Jen dvě doporučení. Než si koupíte letenky, zjistěte si, jaké je spojení Praha – Vídeň (a nazpět). A s jakou společností letíte. Autobusové spojení za slušný peníz, se společností FlixBus. Žádná extra hitparáda, ale nic o čem bych tvrdil už nikdy více. Problém byl někde jinde. Jelikož někdo měl dost času (já) na to koupit lístky na bus, dopadlo to následovně. Po 6. hodině ráno nástup u Hlavního nádraží v Praze, přes Brno do Bratislavy. Tam po 10. hodině zhruba 2 hodinky času a čekání na navazující spoj směr vídeňské letiště. Kolem 13. hodiny na letišti a kolem nějaké 15. finálně odlet do Sevilly. Půl sedmá večer a lezeme z letadla. Asi nepřekvapí, že alternativa MHD odpadla, a bral se rychle taxík do hotelu. Krásná půl osmá večer a my konečně v něm. Jsme pomalu mohli jet z Prahy stopem.
Rád bych řekl, že cesta nazpět lepší. Sice o pár hodin kratší, jeden hodinový přestup na vídeňském křižovatce, ale zase noční anabáze, poněvadž jsme přiletěli v 10 hodin večer. Domů se dostali po 4. hodině ranní. Značka ideál. A poznámka pro neznalé. Při jízdě po D1 se v autobuse fakt nevyspíte. Pokud nejste masochista a pravidelné natřásání sedacích partií a prokřupávání obratlů vám nečiní rozkoš.
Oním druhým důvodem byla sama letecká společnost. Lauda Airlines. Už jsou součástí Ryanair, nicméně nízkorozpočtová aerolinka. Ta asi dává smysl, pokud letíte akorát s igelitkou v ruce. Pokud chcete alespoň příruční zavazadlo, už platíte. A ne málo, v podstatě další letenku. Ve finále se nám i lehce vyplatilo odbavit jedno zavazadlo než mít dvě příruční. Další běžná věc u nízkonákladovek – kupujete dvě letenky, nikdy nebudou vedle sebe. Z principu. Chcete sedět vedle sebe? Připlaťte si. Na naše pár stovek. Jasně, jde o známe „triky“ nízkonákladových společností, ovšem to neznamená, že nemohou stále tu a tam více či méně vytáčet.
Vlastě vytočila ještě jedna. Martina se mi na vídeňském letišti dostala do svého „etiopského varu“. Neměli jsme letenku. Neměli vytištěnou a do e-mailu nám po zacheckování nepřišla. Na přepážce? „To Vám muselo přijít, ukažte zkusíme znovu. No jo, ono Vám to opravdu nepřišlo. Ale to já nevím proč. Můžu vám vytisknout palubní vstupenku. Za 7 euro jednu.“ Cože??? I za vytištění kusu papíru dáte 7 euro, zvlášť, když jste v podstatě dokázali chybu na jejich straně?? To mě po… kakej. Avšak můžete si vzít stvrzenku, potvrzení, něco takového, a zpětně na společnosti domáhat. Upřímně, kolik lidí zpětně kvůli 14 eurům se bude do toho pouštět? Tuším tam nutnost doložit x výpisu, rezervací a dokladů, že to za to nestojí.
Už nechám stranou fakt, kdy nechají nastoupit do letadla lidi s více příručními zavazadly, než se tam může vejít. A ochotné letušky vám na dotaz, kam si ten batoh asi jako máte dát, odvětí v podstatě něco ve smyslu: „hledej šmudlo“. Uložím si tedy pod nohy. No to ale taky nejde, když mám sedadlo u východu nad křídlem. (což má jinak jen své plusy, vzhledem k místu na nohy) Tím bych blokoval exit, jenž jsem byl pověřen otevřít, kdybychom to někam zalomili. Za důvěru do mě vloženou jsem vždy nad míru rád, ačkoli zde jí způsobilo, že na rozdíl od španělských cestujících umím něco kváknout anglicky a slečna letuška mi tak mohla dát instrukce. Respektive anglicky říct, co si mám přečíst za leták. Každopádně problém s batohem už vyřešit nezvládla. Mně ani tak pár, možná desítkám, dalších. Tohle fakt moc nepřispěje k tomu, abych začal mít létání rád.
Zakončím cestu. Prostě a jednoduše. FlixBus – bez problémů. Lauda Airlines – NE.
O mnoho lépe už z našeho výletu vychází samo město Sevilla. (bylo by asi smutné, kdyby ne) Neočekával jsem nic extra, šlo spíš o to na pár dní vypadnou, ale mile překvapilo. Nutno uznat.
Vezmu od píky. Město v Andalusii, něco přes milión obyvatel a za 2 dny v pohodě procouráte vše zajímavé. Dlouhých přesunů dopravními prostředky netřeba. Navíc Sevilla je jedna velká placka, takže žádné výšlapy ala Petřín, Pražský hrad od řeky vás nečekají. Řeka městem také protéká, ale při procházkách městem budete spíš korzovat kolem jejího slepého ramene. To protíná v podstatě střed města.
Jinak jde o typicky španělské město. Nikdo tu nic moc nedělá, alespoň se tak zdá, málokdo umí víc jak tři slova anglicky a kdo večeří před devátou večer je barbar. To jsme ocenili po naší cestě, kdy vyhládlí v půl osmé večer ještě čekali hodinu, než otevře restaurace. A i v půl devátý na nás koukali, co že tam děláme. Což mi připomíná, samozřejmě tapas. Pro turisty dělají i tu a tam normální porce jídla, jinak se tu samozřejmě jedou tapas.
Když jdete ráno před osmou běhat, ulice jsou prázdné. Jen pár nešťastných obličejů potkáte anebo pár duší na cestě z baru. Dopoledne se město lehce probudí, ale po obědě po 2. hodině nastává další španělský obyčej – siesta. Do pěti úšrum, pak se jako něco udělá, ale kolem 7., 8. večer už se zase sedí se známými na sklence. Chápu, když mají čtyřicítky, že se přes den fakt určitá zaměstnání špatně vykonávají, ale v zimě? Když slunko zapadne v 5? Nicméně soudě dle zaplnění nákupních tříd i během pracovní dnů přes den, jim ekonomika funguje bájově a všichni se mají skvěle. A to je hlavní.
Sevilla si historicky prošla různými obdobími, různými vládci, a na městě se to pěkně odráží. Směsice maurské architektury a kultury, s kastilskou, španělskou a vlastně i tou moderní. Ta je reprezentována hlavně stavbou Metropol Parasol. Nazývanou též Las Setas (v překladu houby). A o jakou stavbu se jedná? Vlastně o velké houby. Konstruované z velkých dřevěných nosníků německým architektem Jürgenem Mayerem. Co v Německu bylo zavrhováno, v Seville je aplaudováno. Vlastně i tady spíš budí určitě kontroverze. Jestli se hodí, není nevkusné, není drahé… podle mě hodí. Fádní náměstí je hned zábavnější a z jeho střechy, dá-li se tak vůbec nazvat, je pěkný výhled na město. Není nic šokujícího, když je placatější než ještěrka přejetá parním válcem.
K modernějším stavbám lze vlastně počítat i palác Plaza de Espaňa. Postaven ve dvacátých letech 20. století, byť může evokovat svým vzezřením starší původ. Možná i trochu bizarní, majestátní směsice stylů. Primárně se vyznačující mozaikami a lavičkami z barevných dlaždic v motivech nejvýznamnějších španělským měst. Resp. se zobrazenými motivy z jejich historie.
Vlastně dlaždičky tu najdete skoro všude. Nejen na dalších místech paláce, ale další budovách, celém městě. Něco jako my máme Rakovník, akorát tady jsou vysloveně dekorativní a zdobné. A neschovávají je jen ve skladech. Právě kupříkladu na tomto dlaždičkovém obložení lze, pokud se nemýlím, vcelku patrně rozpoznat vliv maurské / arabské kultury.
Určitě nesmíte vynechat palác Alcázar. Chvilku si vystát frontu, pokud jste se neobjednali na určitý čas on-line (my ne), avšak horší než do Vatikánu to není. Tady už se brousí více do historie a vlastně v rámci let a staletí se postupně dotvářel, něco přistavělo a podobně. Takže do jednoho uměleckého směru ho též nepřiřadíte.
Hned vedle pak máte sevillskou katedrálu, jejíž součástí je i La Giralda. Věž, jež bývala minaretem mešity, ale nyní už nějakou dobu je jaksi věží kostela. Tomu se říká křesťanská ohleduplnost, nebourat celou mešitu, ale aspoň věžičku nechat a využít pro svůj kostel. Jinak jde prý o největší gotický kostel na světě a jeden z největších vůbec. Svého času se takto poměřoval s Hagia Sophia v Istanbulu, která zase naopak dříve nebývala mešitou, nýbrž pravoslavným kostelem. Se tak někdy věci sejdou.
A pokud chcete ještě přimíchat něco z židovské víry, zakupte si rovnou lístek umožňující vstup i do kostela El Salvador. Ušetříte nějaký peníz a nemusíte do fronty u kasy.
Při courání městem stojí za to se podívat k budově místní univerzity anebo si jen dávat bacha ve starých uličkách. Tu a tam se v nich objeví starý palácový dům, či jak nazvat, v současnosti úspěšně zabudován do bloku budov. U některých se dá jen vlézt průchodem na dvorek, z některých se stalo muzeum a zaplatíte si vstup. Domy většinou patřili lidem tak říkajíc z vedení města, regionu. Tedy vlivným a zámožným, tudíž se v jejich domech nějaký ten umělecký skvost najde. Připomínám, že Španělsko bývalo námořní velmocí. Proto o suvenýry od strýčka z Ameriky a jiných destinací není nouze.
Nebylo by to španělské město, aby tu neměli býčí arénu a netančili flamengo. Na obojí se lze zajít juknout, obojí stojí za to. Představení flamenga, hlavně v centru města, nabízí na každém rohu. Na jedno jsme také zašli. A určitě to chyba nebyla. Mimochodem, ani zde se člověk neubrání dojmům, když zpěváci spustí, že místy dost připomíná vyvolávání z mešity. K tomu se ještě hlavou honí, jak cenění zde musí být dobří podlaháři, když do těch parket a prken při tanci tak podpatky buší.
Sevilla je zkrátka příjemné, pohodové, takové asi klasicky španělské, město. S dlouhou a zajímavou historií, množstvím památek a mixem nejrůznějších stylů. Za pozitivní se dá rozhodně označit, že návštěva zde vám nevyluxuje kapsu. To jde lépe jiným městům, například Kodani, Londýnu… Vlastně i základní cena letenky byla za hubičku, kdyby se nemuselo doplácet zavazadlo, cesta autobusem do Vídně. Ale to jsou kdyby. I tak to nebylo nic drtivého a zbytek prosincových dní do Vánoc jsme se nemuseli postit. Z finančních důvodů, o náboženských nemá cenu ani mluvit v našem případě.
V létě bych město Sevillu asi nedoporučil, přeci jen ve vedrech si asi málokdo užije. Ale takhle na podzim, před zimou? To zase jó. Třeba i na déle a prošmejdit i Córdobu, Malagu a přilehlé okolí. My nezvládli. Nu což, zase máme další místo, kam se holt musíme ještě juknout.
FOTOGALERIE: https://photos.app.goo.gl/PQGjPGFSe8e88Kf9A
Diky 👍